Povídky

Nice Dream

5. září 2011 v 14:12 | Kira
Třetího září se mi o něm poprvé zdálo. Pamatuji si jenom malinkou část. Tu nejhezčí. A ta ani zapomenout nejde. Bylo to zvláštní až nemožné, ale krásné. Vzpomínám si: Bylo to v Babičině bytovce… Divný. Stáli jsme se sestrou naproti hloučku sedících kluků. Nikoho jsem tam neznala. Jen jeho. Měl na sobě spoustu řetízků. Asi tři. Moc to není ale mě to tak přišlo. Taky si pamatuju na Hnědovlasého klučinu, sedícího uprostřed. Měl na sobě totiž zvláštní řetízek. Na můj vkus moc tlustý, ani nevím jak ho popsat. Obyčejný teda nebyl. Měla jsem výpadek, takže si pamatuju, že všichni kluci se najednou pokoušeli Vojtovy vzít řetízky. Docela se jim dařilo. Vojta se bránil minimálně a občas je okřikoval. Když se klukům podařilo vzít první řetízek, začal se bránit víc. Chtěla jsem taky jeden… Byl přece jeho. Nedal mi ho. "A dáš mi svůj náramek?" Zůstala jsem pohledem na jeho ruce, kde se mu leskl stříbrný náramek. "Né" Pak další výpadek. Ani nevím jak, ale do ruky se mi dostal jeho náramek. Všimla jsem si jeho pohledu na mě. Pak se snažil rychle zvednout a vzít si zpátky svůj řetízek. Kvůli klukům, co si rozebírali jeho řetízky se mu to nepodařilo. Takže jsem měla náskok na útěk. Začala jsem rychle utíkat. Vyběhla jsem ze dveří a schody brala po dvou. Běžel za mnou. Byl pro mou smůlu dost rychlý. Smála jsem se. Sestra běžela hned za námi. Když jsem seběhla schody, udělala jsem osudovou chybu. Vběhla jsem do sklepa, který má jen jeden vchod. Vběhla jsem do prvních dveří a zabouchla je za sebou v domnění, že ho tím zdržím. Ale do druhých dveří jsem nechtěně strčila a ty se zabouchly. Ani nevím jak, ale Jeho náramek byl najednou v mojí kapse. "Sakra!" Vyjekla jsem na zabouchnuté dveře a věděla, že nemá cenu je znovu otevírat. Ani jsem se nestihla otočit a on mě chytl kolem pasu a táhl mě zpátky. Vyjekla jsem, ale udýchaně se smála. Další výpadek. Ani jsem nevěděla, jak ale octla jsem se čelem k němu. Na nohách jsem nestála. Nohama jsem ho objímala kolem pasu a rukama kolem krku. Pamatuju si, že jsem pravou ruku měla na jeho levé lopatce. Vydýchávala jsem se zatím, co on mě nesl do schodů, abych mu znova neutekla. Sestra byla najednou pryč. Cítila jsem jeho tlukot srdce, vnímala teplo jeho těla a dívala se na mojí ruku na jeho lopatce. Měl fialové triko. Něco mi říkal. Neodpovídala jsem mu páč jsem neslyšela, co mi říká. Už si ani nepamatuji jeho hlas. Jenom jsem si přála, aby ty schody byly nekonečné. Ať byly nebo ne, bylo to už jedno. Probudila jsem se. Rozlepila jsem oči a mžourala do tmy. Stále jsem cítila teplo jeho těla a mělo pocit jako by moje ruka byla stále na jeho lopatce. Srdce mi bušilo tak silně, že jsem ho cítila, i slyšela. Vzpamatovávala jsem se z tranzu krásného snu. Možná jsem napsala tři stránky, ale ve snu mi to přišlo jako pět minut. Pak jsem spokojeně usla.

Vše není jenom dobré

26. ledna 2011 v 18:09 | Lia
"Sasuke-san!"Křikla Hnědovlasá holčina,menší postavy když viděla před sebou svého idola.Černovlásek na ní pohlédl ledovým pohledem a dívčina se zarazila.Bylo tam úplné ticho.Hnědovlasá dívka ne neodvážila už ani muknout.Po tom co se na ní černovlásek tak podíval ani nedutala a jen hleděla do jeho černých očí."Sasuke-san"Odvážila se na něj znovu promluvit a udělala krok dopředu,k němu.Černovlasý chlapec se na ní jen díval a pak jí odpověděl jen jemným zabručením:"Hmm?" Čekal co z ní vypadne dál."Sasuke-san…musím ti něco říct!"Začervenala se."Poslouchám…."prohodil a čekal co mu chce říct."Sasuke-san…já….Já…Já tě miluji!"Křikla rychle aby to měla za sebou a čekala se zavřenýma očima na jeho reakci.Ale toho černovlásek využil.Přitáhl si jí k sobě nehezkým způsobem a začal jí vášnivě líbat.Dívka jen udiveně opětovala polibky a oči už neotevřela.Chlapec se od ní odsunul,obrátil se k ní zády a šel pryč."Sasuke-san!"křikla vztekle."Kam jdeš?"koukala na něj smutně ale on neodpověděl a šel dál.Rozběhla se za ním.V tu ránu se otočil na ní s katanou v ruce.Dívka se na něj nechápavě ale smutně dívala a do očí ji vyhrkly slzy."Fajn! tak mě zabij!"Křikla vztekle a po tváři jí ztékaly slzy pro něj.Jen čekala na smrt zatím co její oči ronily slzy.Chlapec se napřáhl s katanou v ruce.Holubi kolem se rozlétli a dívka se složila na zem.Krev vystříkla kolem a Chlapec si olízl katanu od krve.Dívka ležela v kaluži své krve.Ještě živá pootevřela oči a pohlédla na chlapce naposled.Slzy jí stále proudily po tváři."Sasuke-san…"Naposledy vyslovila jeho jméno a zavřela oči.Sasuke se otočil a odcházel.Zastavil se v tu chvíli kdy slyšel jak se dívka zvedá otočil na ní hlavu a pak se otočil a švihl katanou.Dívka se těžce zvedala a vydýchávala.Její pohled byl upřený do země."Nenechám….tě…odejít."Řekla polohlasem a zvedla hlavu.Sasuke na ní jen mlčky civěl a katanu dal do pouzdra.Dívka šla pomalím krokem k němu a u pusy měla pramínek krve.přišla k němu a objala ho.Sasuke opětoval obejmutí zatím co potichu vytahoval kunai.Dívka ho stále objímala
a oči měla zavřené.Sasuke vytáhl kunai a omalu jí ho bodl do srdce.Dívka sykla bolestí a sevřela pěsti ve kterých svírala Sasukeho triko.Po chvilince dívla uvolnila ruce a padla mrtvá na zem.Sasuke jí vytáhl kunai ze srdce a šel pryč.


                                                               Konec.

Navždy ♥

22. ledna 2011 v 11:13 | Lia
Navždy!
Byla jednou jedna dívka,která si moc přála,aby jí jeden chlapec miloval.Udělala by pro něho vše.Její sen se splnil jedné úplňkové noci,kdy nemohla spát.Byla totiž hlasitá a divoká bouřka.když se jí konečně podařilo usnout,stalo se něco nečekaného.Do jejího domu uhodil zvláštně zbarvený blesk.Ráno,když se vzbudila a otevřela oči,střetla se s pohledem onoho chlapce,kterého tolik milovala.Nechápala jak se to mohlo stát.Chlapce to vyděsilo."Co tady sakra děláš?!" křikl vyděšeně."J-j-já nevím! Já nevím!" koulila oči dívenka.Chlapec na ní jen zíral."Kdo jsi?" Dívenka otočila hlavu na bok."Jmenuji se Sussan a ty určitě budeš Kriss že ano?" pohlédla na něj zvědavě a oči jí zářily úžasem."jak to víš?!" Otázal se neslušně Kriss"Protože jsem vždycky…." Zastavila se….."Jako co?" zeptal se jí."Vždycky sem chtěla….ti říct….". Kriss jen čekal na odpověď. "Vždycky sem ti chtěla řít….že Tě miluju! A udělala bych pro tebe cokoliv na světě!" vykřikla Sussan se zavřenýma očima."Ale nikdy si mě neviděla!" "To není pravda!" Sussan Se smutně podívala a klekla si na zem. "Dělej si se mnou co chceš…." Ukápla jí slza. "Jsem jenom tvoje…"
Sussan zavřela oči a jen čekala co Kriss odpoví. "Ok…odkaď jsi? A kde ses tady vzala?"Sussan
Vše Krissovi vysvětlila."Dobře…zatím můžeš zůstat tady…dokud nezjistíme
jak tě vrátit zpátky. Sussan kývla. Kriss jí půjčil nějaké své oblečení aby nebyla jen v noční košili. Sussan poděkovala s úklonou.Šli spolu ven.Celý den spolu byli venku a povídali si.Večer když šli spát, Kriss si přál aby zmizela. Ráno když se probudil,viděl Sussan spát.Přišla mu i docela roztomilá. Dny ubíhaly a ti dva pořád nemohli přijít na to, jak Sussan vrátit zpátky. Sussan se ani pryč nechtělo.Chtěla být jenom s ním.Jednoho deštného a mračného dne, se ti dva pohádali. Sussan utekla ven a zabouchla za sebou dveře. Kriss běžel za ní ale když otevřel dveře,nikde jí neviděl. Na zemi viděl jen kapky krve.Vydal se tedy po těch kapičkách.Kriss šel docela dlouho.A pak zahlédl Sussan sedící u stromu.Nohy měla u těla a ruce na obličeji.Celý obličej a ruce měla od krve.Kriss k ní přiběhl."Sussan! co je ti! Krvácíš!" Sussan se na něho podívala.Plakala krev.Kriss se vyděsil."Sussan!" koukal vyděšeně. "Sussan…pojď! Jdeme domů…" Kriss podal Sussan ruku. Sussan mu chytla ruku a Kriss jí pomohl vstát.Šli spolu domů ale Sussan po cestě omdlela. Skácela se na zem."Sussan!" vykřikl Kriss. Klekl si k ní a podepřel jí rukou hlavu."Sussan!" ukápla mu slza.Kriss vzal Sussan do náruče a odnesl jí domů.Položil jí na postel a oči jí obvázal bílým šátkem,aby nekrvácely.Ale šátek zanedlouho prosákl krví.Sussan měla strašnou teplotu.Kriss se o ní staral.Na čelo jí dal obklad a snažil se Sussan srazit horečku.Ale nic nepomáhalo.Sussan se probrala."Krissi?!" Vykřikla."Jsem u tebe" Chytl Kriss Sussan za ruku.Sussan mu ztiskla ruku a obrátila k němu hlavu ikdfyž neviděla.Sussan na tom byla moc špatně.Kriss u ní stále byl.Ale najednou Sussan začala mizet.Prostě se vytrácet.Kriss se zděsil."Sussan! né! Nesmíš zmizet! Sussan! Sussan!" Sussan si z očí strhla šátek a pohlédla na Krisse.Chtěla ho naposledy vidět."Proč?" zeptala se z posledních sil."Protože tě miluju!" Vykřikl Kriss."Já se ti….vrátím!" Zakašlala Sussan a pak zmizela.Kriss plakal.Sussan se pak probrala ležící v nicotě.Všude byla tma.Kriss od té doby jen seděl a nepřítomně hleděl do zdi.Tak moc si přál aby se mu Sussan vrátila.V ruce držel šátek co měla Sussan na očích.Tak dlouho jí neviděl. A Sussan zatím trpěla v nicotě.Ale pak jí znovu chytla horečka.Lehla si na zem do nicoty.Ani necítila na čem leží.Jako by lítala.Sussan usnula.Když se probrala,probrala se znovu tam kde se probrala po bouřce.U Krisse doma.Pomalu otevřela oči a znovu se střetla s pohledem Krisse.Kriss nevěřil vlastním očím."Říkala jsem že se vrátím" zašeptala Sussan.Kriss pohladil Sussan po tváři."Pořád jsi ještě moje…"Zašeptal Kriss."Já vím…" odpověděla potichoučku Sussan."Tak ti nařizuji….Polib mě…"Sussan zavřela oči a políbila Krisse.

The End!

Mise

2. července 2010 v 8:14 | Kirsten
Sice je to brutálně dlouhá povídka...ale moc hezká :)))





Potichoučku se otevřely dveře do kanceláře Hokage a pak znovu zavřely. Ninja mířící ke stolu, za kterým spala Hokage se uchichtl. "No jasně. Nechá pro mě poslat a ani nedojdu a ona si tu klidně usne." Stěžoval si mladý ninja. Malinko do ní šťouchl. "Tsunade-sama! Tsunade-sama vstávejte." Ale nic se nestalo. "Tsunade-sama jdu vám vypít saké, které vám zbylo ve skříňce." Na to se Tsunade probudila. Vyletěla ze židle a rozhlížela se po kanceláři. Spatřila jen usmívající se obličej. "HAHAHA
Neji. Tohle není vtipné. No jinak jste vstávat nechtěla." Tsunade se zamračila a sedla si zpět na židli. "Tak proč jsem sem měl přijít? Posílám tě na misi Neji. A na jakou? Je to velice zvláštní mise. musíš do světa lidí a přivést sem jednu dívku. Jmenuje se Tenten. Má zvláštní schopnosti a my ji nutně potřebujeme. Tady máš její fotku. To aby si ji poznal. Vyrážíš ještě dnes, ale máš na to jen týden času. Nezapomeň Neji. A abych nezapomněla tady je jedno jutsu, které tě do světa lidí přenese. Zvládneš to? to doufám Hokage-sama. Tak zatím nashledanou." Tsunade kývla a Neji se vypařil. Za chvíli se vydal na cestu. Běžel hodinu, než narazil na velkou louku, která se mu zdála perfektní pro to jutsu přenosu. Rozložil svitek a začal dělat pečetě podle toho. Když dodělal i tu poslední sbalil svitek a asi po pěti sekundách se ocitl v úplné tmě. Zdálo se mu jako kdyby letěl. Nevzpamatoval se ani z toho pocitu a byl na místě. Objevil se v parku. Nikde ani noha. Moc se nedivil, protože bylo něco kolem páté hodiny ráno. Chvíli se jen tak potuloval po parku a přemýšlel kde ji hledat. Nakonec si sedl na lavičku a přemýšlel. Nevěděl jak dlouho tam seděl, ale když uviděl první lidi, kteří vstávají za svítání, rozhodl se, že vyskočí na strom, aby ho nikdo neviděl v tomhle oblečení. Najednou kolem stromu na kterém seděl proběhla drobná dívenka. Měla sluchátka a Nejimu se zdála až moc povědomá. Vytáhl fotku, kterou mu dala Tsunade. "Je to ona. Asi trénuje." Pomyslel si a vyrazil za ní. Musel uznat, že kondičku měla dobrou. Sledoval ji něco kolem půl hodiny a ona pořád jen běžela. Po hodině se vydala domů a Neji ji sledoval.

Došli až do jednoho bytu v obrovském mrakodrapu. Byt to byl nic moc, ale ji to stačilo. Bydlela sama a nájem nebyl moc velký. Ale z brigády, na kterou chodila po škole, to utáhla. Rychle ze sebe shodila sportovní oblečení, osprchovala se, oblékla se a vyrazila do školy. Neji ji byl v patách celý den. díval se na ní jak sedí v lavici a očividně se nudí, protože vůbec nevnímá. Začala se mu líbit. Dnes školu neměla ani moc dlouho a to Nejimu vyhovovalo. Viděl jak konečně vychází ze školy, když najednou ji zastavila partička holek. Jedna ji vzala batoh a vysypala ho, druhá ji přimáčkla na strom, třetí ji přidržovala a čtvrtá ji udeřila. Bylo to tak hodně, že ji z úst vytekl červený pramínek krve. Holky ji ještě nadávaly, ale po chvíli odešly. Tenten si otřela krev z rozbitého rtu, posbírala si učebnice a vydala se domů.
Neji nechápal proč se jim nebránila. No moc to neřešil a šel za Tenten. Už věděl kde bydlí a tak vnikl do jejího bytu oknem, které nechala Tenten otevřené. Sedl si na pohovku a čekal až přijde. Za chvíli se otevřely dveře a Tenten vešla. Moc nevnímala okolí, protože si četla poštu, kterou si po cestě vybrala z poštovní schránky. Prošla kolem Nejiho do ložnice a hodila tam batoh a položila zbylé obálky. Pak se otočila a zařvala. Byla vyděšená. V jejím bytě byl kluk tak ve stejném věku jako je ona. Na sobě měl nějaké divné oblečení, kolem hlavy nějakou šátku s vyrytým znakem a měl strašně dlouhé vlasy a bílé oči. "Co si zač? A jak jsi se sem dostal? Jsem Neji Hyuuga a přišel jsem oknem." A ukázal na něj. "Nedělej ze mě blázny Neji! To okno je v jedenáctém patře! Nikdo se tu nemůže dostat oknem! Ptám se tě tedy naposled jak si se sem dostal! Nebudu ti odpovídat dvakrát na stejnou otázku. Prostě jsem se tu dostal oknem a ty si tomu buď věř a nebo ne! to už není můj problém. Tenten se na něj divně podívala. "Co chceš? Peníze? Ale já žádné nemám. Vyžiju jen tak tak s tím co si vydělám na brigádě. Já nechci peníze. Chci, aby si šla semnou. Šla s tebou a kam? Do mého světa. Cože? Ano chci aby si semnou šla do světa ninju. Dostal jsem misi od Hokage tě přivést." Tenten se na něj nedůvěřivě podívala a pak se začala usmívat. "Počkej…to je vtip že? je tu někde skrytá kamera a ty si mě přišel nachytat. Ale to se ti nepodaří. Takže ze sebe sevleč ty hrozné hadry co máš na sobě a vypadni, nebo si lidé na ulici budou o tobě myslet, že si cvok. Cože? Jaká skrytá kamera? Co to tu plácáš? Já? Se podívej na sebe. Ty se mi vloupeš do bytu. Sedneš si tu na pohovku a čekáš až přijdu, aby si tu domě začal hustit něco o Hokagem a nějaké misi! Vypadáš jako nějaký samuraj a….Jsem ninja. Cože? No nejsem samuraj ale ninja." Tenten vzdychla. "Hele nevím co jsi zač, ale asi by si měl jít, nebo ti ublížím. Ty? Vždyť si nedokázala odehnat ani čtyři holky! Jak chceš potom ublížit mě? Cože? Ty si mě sledoval? Jo celý den." Tenten se naštvala a odešla do kuchyně. Dlouho se od tama nevracela. Neji se konečně zvednul z pohovky a šel za ní. Jakmile vykoukl zpoza rohu letěl na něj nůž. Neji v rychlosti blesku vytáhl kunai a odrazil ho. Tenten po něm házela nože a všechno co bylo ostré a mohlo se to považovat za zbraně. Byla v tom dobrá a Neji to musel uznat. "Tak tohle je ta schopnost o které mluvila Hokage." Řekl si pro sebe, ale Tenten to slyšela. Pokroutila hlavou, protože si myslela, že je to nějaký blázen. "Vypadni odtud úchyle jeden. Tak fajn. Už jdu, ale my se ještě uvidíme." Řekl a zmizel v kouři. Tenten na to koukala s vykulenýma očima. když se vzpamatovala podívala se na hodinky a málem omdlela. Za pět minut měla být v práci. Rychle si vzala věci a odešla. Pracovala v nočním baru jako barmanka. Hned jak odešla se Neji vrátil do jejího bytu a udělal ji tam pořádek. Všechny ostré předměty schoval do šuplíku a pak si sedl na pohovku a čekal na ní než příjde.
Tenten přišla domů kolem třetí ráno. Rozsvítila světla, ale zase uviděla toho divného Nejiho. Už se ho ani nelekla. Tušila že tu bude. "Tak hele. Můžeš mi říct, jak si se tu dostal teď? Všechny okna byly zavřená a klíče od dveří nemáš. No použil jsem přemisťovací jutsu. Koho? to je fuk Tenten. Neřeš to. ty prostě musíš jít semnou do mého světa. Já s tebou nikam nejdu! Si spadl z jahody nebo co? Z čeho jsem spadl? To je jedno. Jsem unavená a chci jít spát." Řekla a odešla do své postele. Sotva si lehla tak usnula. Nestačila ani Nejiho vyhodit. Ten si to vzal tak, že asi může zůstat a tak si lehl na gauč a usnul taky.
Ráno se jako první probudila Tenten. Když tu Nejiho nikde neviděla, tak si oddechla, ale když se dostala do obýváku, tak ji málem kleplo. "Neji co tu pořád děláš!" řekla tak nahlas až ho to zbudilo. "Budu tě otravovat tak dlouho, dokud mi to neuvěříš a neodejdeš semnou do mého světa, aby si mohla pomoct mojí vesnici. Já? A pomoct tvojí vesnici? Ale jak? Vždyť nejsem ninja jako ty! Nebo co to vlastně si. Ano jsem ninja, ale to nevadí, že nic neumíš. U nás se to naučíš." Tenten mu na to nic neřekla a šla do koupelny, kde se umyla a oblékla se do sportovního. "Kam jdeš?" ptal se Neji. "Zaběhat si. Jako každé ráno. Počkej půjdu s tebou. Fajn jak chceš, ale obleč si něco jiného." Neji udělal nějaké pečetě a přeměnil si oblečení tak, jak to odkoukal od ostatních lidí z města. "Fajn tak pojď" pobídla ho. Neji teda šel. V parku běhali přibližně hodinu. Když přišli zpět do bytu Tenten byla udýchaná, ale Neji nejevil známky únavy. "Jak to, že nejsi udýchaný? Já jsem zvyklý běhat. Když jdeme na mise, myslím v našem světě, tak běžíme třeba celý den bez přestávky." Tenten na něj vyvalila oči, ale radši nic neříkala.
Takhle to šlo další čtyři dny. Neji se ji snažil přesvědčit o tom co je, ale Tenten mu to pořád nemohla uvěřit. Myslela si, že je to nějaký blázen, ale hezký blázen. Strašně jí přitahoval a líbil se jí. Proto jí ani nevadilo, že se ji usídlil v jejím bytě. A Neji? Ten na tom byl podobně. Tenten se mu strašně líbila. Chtěl aby s ním šla do jeho světa. Chtěl ji mít na blízku. Oba cítili totéž, ale ani jeden se se svými city nesvěřil. Báli se odmítnutí a tak to radši v sobě dusili.
Jednou když Tenten odcházela ze školy ji zase někdo obtěžoval. Tentokrát to ale nebyly holky, ale partička kluků. Neji, který ji sledoval, ale už v normálním oblečení, protože mu Tenten vynadala, že vypadá jako v šatech, byl pěkně naštvaný. Nechtěl aby se Tenten něco stalo a proto, když se jeden napřahoval, že ji uhodí, se Neji přemístil takovou rychlostí za něho a chytil mi ruku. "To si ale pěkný slaboch, když chceš uhodit holku." Řekl Neji. Kluk se otočil a vražedně se podíval na Nejiho. Ty se do toho nepleť!" zařval na něj a znovu se otočil k Tenten a pokusil se ji uhodit znovu. Ale dřív než to stačil udělat ho Neji praštil. Ten kluk se naštval a vrhl se na Nejiho. Ale nebyl sám, pomáhali mu při tom i ti jeho kamarádi. Bylo jich celkem šest. Stáli do kruhu a Neji byl uprostřed. "Neji prosím tě nepleť se do toho." Strachovala se Tenten. "Neboj se Tenten. Tihle mi nic neudělají. Jsou slabí." A usmál se na ni krásným úsměvem. "Já že sem slabý? Mám černý pás v karate." Chlubil se ten, který chtěl uhodit Tenten. "Tak se ukaž." Vyzval ho Neji a začal boj. Tenten se sprvu bála, ale když viděla jak se Neji ohání a všechny útoky od toho kluka vykryl ta pěkných pár mu ubalil, její strach pominul. "Poďte mi pomoct idioti." Řekl svým kamarádům a všech šest se vrhlo na nejiho, ale pro něj to nic nebylo. Nemusel bojovat ani na plno. Byla to pohodička. Za pět minut leželi všichni na zemi. Neji si oprášil ruce, vzal Tenten za ruku a tahal ji od tama pryč. Došli až do jejího bytu. "Neji to bylo úžasné, kde ses naučil tak dobře karate? Kara…Co? No karate. Co to jako je? No to co si předváděl. Ale to nebylo karate, nýbrž ninjutsu." Tenten se na něj divně podívala. "No ale to je teď jedno Tenten. Zítra večer odtud musím pryč. Cože? A kam?" vyjela hned Tenten, až to Nejiho zaskočilo. "Zpět do mého světa a mé vesnice. A ty musíš jít se mnou. Ale Neji to nejde. Mám tu byt! Práci! Školu! Nemůžu to opustit jen tak z ničeho nic." Neji si vzdychl. "Dobrá jak chceš. Nebudu tě nutit." Řekl jí a sedl si na pohovku a díval se na ní jak se připravuje do práce. "Tak já jdu Neji. Hmm." Zaznělo. Tenten se na něj podívala a odešla. Neji zatím přemýšlel. Přemýšlel o tom jak ji přemluvit, aby šla s ním. Byl do toho tak zažraný, že si ani nevšiml, že se Tenten vrátila z práce a že je půlnoc.
Tenten rozrazila dveře a s brekem spadla na svou postel. Nejiho to vyrušilo z rozmýšlení a přišel k ní. "Co se stalo Tenten? Nic. Ale něco se stát muselo když pláčeš." Nechtěl aby plakala. Strašně ho bolelo, když se musel dívat jak trpí. "Tenten řekni mi co se děje! Prosím. Chci ti pomoct. Oni…oni mě vyhodili z práce!" vdychala a plakala. "když nebudu mít práci, nebudu mít kde bydlet a to potom nemůžu chodit ani do školy. A tvoji příbuzní ti nepomůžou? Mí příbuzní? Žádné nemám. Vyrůstala jsem v děcáku a pak jsem se o sebe musela starat a to bylo zrovna takhle." Neji sice nechápal co je děcák, ale usoudil z toho, že nemá rodinu. Přitiskl si ji k sobě a objal ji. Bylo mu ji líto. po dlouhé chvíli se na něj Tenten podívala. Střetla se s jeho očima. úplně jim podlehla. Pomalu se k němu přibližovala a Neji k ní. Byli jako omámeni. Políbili se. Oběma se to líbilo a nechtěli přestat. Neji ji položil na postel a převalil se nad ní. Líbal jí a hladil po celém těle. Mazlili se, ale nic víc. Neji to nechtěl uspěchat. Sice se zbavili oblečení, ale spodní prádlo si nechali. Když skončili a Tenten ležela na Nejiho vypracované hrudi, promluvila. "Neji já s tebou půjdu. Cože? Už mě tu nic nedrží. Půjdu s tebou do toho tvého světa. Vážně?" radoval se a Tenten pokývala hlavou. Neji byl tak rád, že půjde s ním, že ji políbil. "Miluju tě Tenten." Řekl jí. Tenten se na něj chvíli dívala, protože ji tahle dvě krásná slůvka ještě nikdo neřekl, ale pak se usmála políbila ho. "I já tě miluju." Řekla mezi polibky.
Ráno Tenten vstala zase dříve než Neji a začala si balit věci. Když si zaklapla kufr, Neji se probudil. "Co to děláš kočičko moje?" zeptal se a Tenten se usmála. "Sbalila jsem si pár věcí." Neji se podíval na kufr a pousmál se. "Ale tohle nebudeš potřebovat. Jak to myslíš? U nás se nosí úplně něco jiného. Tam si oblečení koupíš. Všechno ostatní tu nech." Tenten nemohla nic dělat. Počkala až se Neji obleče do těch "šatů" jako to Tenten pojmenovala a vyrazili. Šli do parku na místo kde moc lidí nechodí. Neji si zase rozdělal svitek na zem a začal dělat pečetě. Když to měl, rychle ho schoval, chytil Tenten za ruku a za chvíli spolu zmizeli v temnotě. Ale né na moc dlouho. Objevili se na velké louce. Neji se usmál, vzal Tenten na záda a skákal po větvích stromů. Tenten z toho byla úplně unešená. Nechápala jak takhle může lítat. Za hodinku se dostali před bránu vesnice. Neji ji položil na zem, vzal za ruku a šel ji doprovodit k Hokage. Tenten si prohlížela vesnici. Byla krásná. "Tak tady ty bydlíš Neji?" Neji jen přikývl. Všichni tu měli podle ní, divné oblečení, ale vůbec jí to nevadilo. Za chvíli dorazili do kanceláře. Zaklepali, ale nic se nedělo a tak vešli bez dovolení. Neji načapal Hokage jak zase spí. Nechtěl se s ní otravovat normálním buzením a tak to vzal hopem. "Hokage-sama Saké došlo ve všech hospodách." Řekl zvýšeným hlasem a Tsunade vystřelila ze židle, jako by pod ní hořela. Pak se ale vzpamatovala, rozhlédla se po kanceláři a viděla vysmátého Nejiho a vystrašenou Tenten. Tsunade se najednou usmála. "Vítej tenten. Jsem ráda, že si Nejimu uvěřila a přišla si s ním sem do naší vesnice. Já sem hokage. To je něco jako u vás prezident. Akorát já sem nejsilnější ninja z Konohy a…." Tenten kmitala očima sem a tam a Tsunade se zasmála. "vidím, že je to na tebe moc. No proč si tady. Máš skvělou schopnost ovládat zbraně. A my potřebujeme tvou pomoc. Si silná. Hodně silná a tady Neji ti pomůže tvou sílu odhalit. Bude tě trénovat a naučí tě všemu co potřebuješ znát. Ale nejprve si musíš obléct něco normálního." A sjela pohledem Tenteniné oblečení. Tenten se tady líbilo. Byla ráda, že s Nejim šla. "Fajn. Neji ti všechno ostatní vysvětlí. Teď už běžte. Musím se podívat jestli je všude v barech a obchodech saké." a vyběhla z kanceláře. Tenten se s Nejim začala smát. "Tak tohle bude rozhodně lepší život než v lidském světě. Naučím se bojovat, abych se dokázala ubránit. Mám skvělého kluka, který mě miluje a jestli jsou tu všichni tak milí jako Hokage a Neji tak si tu určitě najdu spoustu kamarádů. Tak neji na co čekáme! Jdeme trénovat!"

Anděl

1. července 2010 v 18:37 | Kirsten
Červenovlasá dívenka sedí v lese opřená o strom a poslouchá to ticho, které se line široko daleko. Jen ticho, které je občas vyrušeno větříkem, který si pohrává s listím na stromech. Sedí a nic jiného nevnímá. Je úplně poblouzněna tím krásným a čistým vzduchem, který je všude kolem ní. Sedí a má zavřené oči. Relaxuje. Není nic jiného než ona, vítr a listí se kterým si hraje. Nevšimne si ani, že ji už nějakou dobu pozoruje mladík. Pomalu se k ní začne přibližovat. Sedne si vedle ní. "Tak tady si Kushino." Kushina otevřela oči a podívala se, kdo přišel. "Minato? Co potřebuješ? Nic jen jsem se šel projít a viděl jsem tě tu. Aha." Řekla sklesle. A otočila hlavu zpět. Opřela si ji o kmen stromu a zavřela oči. Minato se na ni koukal a nemohl z ní spustit oči. Byla tak krásná. Líbila se mu. Měl ji rád a né jen jako kamarádku. Jenže nevěděl jestli je to oboustranné. Kushina seděla a přemýšlela nad Minatem. "Proč mi tohle musí dělat. Mám ho strašně ráda. Ale vypadá to, že on o mě zájem nemá. Nemá cenu se snažit. Stejně ho nezajímám." Vzdychla si a zvedla se ze země. Oprášila se a šla hlouběji do lesa. Minato to nechápal. Nevěděl kam jde. "Kushino kam jdeš?" Kushina se zastavila a ohlídla se po něm. "Koupat se. Je teplo." Otočila se zpět a pokračovala v cestě. Za pár minut došla k jezírku. Svlíkla se do spodního prádla a skočila do krásně osvěžující vody. Minatovi to nedalo a šel se za ní podívat. Schoval se za křoví a díval se na ní. "Ta je tak krásná." Opakoval si v duchu. Kushina se potopila a to byla Minatova šance. Rychle ze sebe shodil oblečení a skočil za ní do vody. Kushina se vynořila přímo před Minatem. Měla zavřené oči. Protřela si je rukou a otevřela je. Leknutím vyjekla. "Minato proboha vylekal jsi mě." Minato se usmál. "Promiň nechtěl jsem. A co tu vlastně děláš? Já..no..eee..hmm. no tak co vymáčkni se!!" Minato se ji zadíval do očí. Úplně ho omámili. Začal se k ní přibližovat až se jejich rty setkali. Byl to jen letmý polibek, ale byl plný lásky. Oddálil se od ní ale jen malinko, jen aby zjistil jestli se jí to líbí. Její úsměv mluvil za vše. Usmál se na ní a znovu ji políbil. Tentokrát do toho dal i touho. Líbal ji její rty. Vnikl jazykem do jejích úst a tam si pohrával s jejím. Byl to velice dlouhý polibek. Kdyby nepotřebovali kyslík tak by se od sebe ani neodlepili. "Miluji tě Kushino. Strašně moc. Chtěl jsem ti to říct už dávno, ale bál jsem se, že mi lásku neopětuješ. Ale když si tu byla v tom jezírku nemohl jsem odolat. Byla jsi tak nádherná. Jako anděl. Chyběli ti jen ty křídla." Kushina se na něj usmála a políbila ho letmým polibkem. "Já tě taky miluji Minato. A taky strašně dlouho. Ani nevíš jak jsem šťastná, že jsem tu teď s tebou. Křídla jsem sice neměla, ale díky tobě mi narostly. Ty jsi mi je dal. Jsi můj život. Klidně bych i ten za tebe položila. Jsi mým životem, mé srdce patří jen tobě a nikomu jinému. Je jen tvé. Jen doufám, že se o něj budeš dobře starat. Budu. Tvou lásku ke mně budu nosit tady." A položil si ruku na své srdce. "Kushino milujitě. Miluji tě anděli můj. I já tebe."



krásné vyznánjí lásky :)

Kdyby jen zůstal

1. července 2010 v 16:53 | Kirsten
Sakura běžela co nejrychleji do kanceláře Hokage, který si ji nechal zavolat. Ani nezaklepala a vběhla dovnitř. "Promiňte Hokage-sama, ale nestihla jsem to dříve. Sakuro kolikrát ti mám říkat, že mi máš říkat Naruto. Byli jsme přáteli dost dlouho na to, abys mi mohla říkat jménem. Tak dobrá Naruto, ale co potřebuješ po mě? Jdeš na misi. Cože ja? A to tam nemůže jít nikdo jiný než já? Vždyť je tolik
dobrých AMBU a….Ne Sakuro já chci tebe! Chci tebe protože si velitelka AMBU a tudíž nejsilnější. A co to je za misi? Musíš najít velmi důležitý svitek, bez kterého naše vesnice nemůže fungovat. Aha a kde se nachází? Mají ho Tým Hebi. Cože? To jako Sasukeho tým? Ano Sakuro. Ale Nar…ne jdeš ty! Věřím ti Sakuro, že ten svitek přineseš zpět. Jdeš jako AMBU a vyrázíš za půl hodiny. Hai." Sakura hned zmizela.
Už byla na cestě docela dlouhou dobu. Pročítala si cestou informace, které ji dal Naruto na svitku a podle nich by je měla co nejrychleji dostihnout. Běžela ještě hodinku, když ucítila čtyři čakry a jedna je jí velice známá. "Mám je." Řekla si. Nasadila si i kápi, aby ji náhodou nepoznal podle vlasů, i když pochybovala, že by si na ní ještě pamatoval. Teď nebyla k rozpoznání od ostatních AMBU. Zastavila se na větvi a pozorovala je. "Hele Sasuke a co ten svitek. Máme ho tak proč ho nepoužít?" zeptal se modrovlasý kluk. "Sougetsu…." Začal větu Sasuke, ale nedopvěděl jí on nýbrž Sakura. "….to nejde, protože už ho dýl mít nebudete!" a seskočila k nim dolů. "Ale ale AMBU z Konohy." Řekl pohrdavě Sasuke. "Vydejte mi ten svitek po dobrém, nebo si ho vezmu po zlém a to pro vás nebude moc příjemné." Hele nevyhrožuj ty káčo hloupá. Tebe se tu nikdo neptal Karin!" okřikla ji Sakura. "Jak to že víš jak se jmenuju?" zeptala se celá udivená. "Protože jsem s váma už měla čest." Řekla a podívala se na nebe. "Hmm za pět hodin se bude stmívat, to abych už pomalu vyrazila." A podívala se zpět na ně. "Ten svitek!" řekla vražedným tónem. "Nedostaneš ho!" řekl ji v klidu Sasuke. "Ale to se ví, že ho dostanu. Nikdo mi v tom nezabrání a to ani takový chudáček jako ty Uchiho Sasuke!" Sasuke na ni jen koukal, ale Karin psychicky nevydržela urážky na jejího miláčka Sasukeho a rozběhla se proti Sakuře. Hodila po ní několik kunaiu, ale Sakura se ani nehla. Všechny je pochytala do ruky a dvojnásobnou rychlostí je hodila zpět na Karin. Ta měla co dělat, aby se jim vyhla. Už si brala shurikejny z kapsy a vyrazila znovu na Sakuru. Ta jen protočila oči a podívala se na Sasukeho. On ji pozoroval se zaujetím. "Ach jo už mě to s tebou nebaví!" řekla Sakura Karin. Udělala strašně rychle pečetě, které lidské oko nemohlo ani postřehnout a dala ruku před sebe a soustředila se. Karin si myslela, že to má vyhrané, ale Sasuke cítil nějakou léčku. Karin už byla blízko, když najednou jí polapily kořeny stromů a vyzdvihly ji několik metrů do vzduchu. Sakura znovu otevřela oči a pohled ji sklouzl na Sasukeho, "Takže buď mi dáš ten svitek, nebo je po ní." A na náznak že neblafuje se kořeny ještě více stáhly a Karin zapištěla bolestí. "No tak? Já čekám Uchiho!" Sasuke si ji prohlížel. "Víš někoho mi připomínáš, ale nemůžu si vzpomenout koho. Řekni známe se? Viděli jsme se ale nějak blíže se neznáme." Odpověděla mu Sakura. "A ani jsme se poznat nemohli ty idiote! Vždyť sis mě nikdy nevšímal a nestaral si se o mě a pak si odešel k tomu slizákovi!" říkala si Sakura v duchu. Sasuke ji hodil svitek se slovy. "Já zjistím kdo jsi. Myslím že to nezjistíš." Řekla mu Sakura a zmizela v kvítcích Sakury. Kořeny Karin pustily a ona letěla dolů. Juuga ji naštěstí chytil. "Sasuke proč si ji sakra dal ten svitek bez boje! Juugo něco uvnitř mi říkalo, že ji znám a že ji nemůžu ublížit. A taky jsem se rozhodl vrátit do Konohy. Odcházím z tohoto týmu." Řekl a než se stačili ti tři a obzvlášť Karin vzpamatovat, byl pryč. Do Konohy se dostal celkem rychle. Ještě pře soumrakem. zaklepal na dveře a vešel. Zůstal stát na místě a s úžasem, když na místu Hokage viděl Naruta. "Naruto ty si Hokage? Sasuke si to ty? Jo jsem hokage…dokázal jsem to." a zazubil se. Pak mu ale došlo, že je to Sasuke a že to není normální. "Sasuke co tu děláš? Víš Naruto…já…já bych se chtěl vrátit zpět do Listové a sloužit jí jako Ninja. A jak ti můžu věřit, že nás zase nepodrazíš! Nepodrazím. Tentokrát tu jsem na pořád. No dobrá, dám ti jednu šanci, ale kde je potom…." Nedořekl větu a zapřemýšlel se. "Kdo Naruto?" zeptal se ho Sasuke. "Ale nikdo to neřeš." Sasuke se na něj podíval divným pohledem. "Myslíš tu AMBU, která mi ukradla svitek? Takže ti ho vzala?" zajásal Naruto a pak si zakryl pusu. Sasuke se tomu zasmál."Jo vzala. A kde tedy je?" divil se Naruto. Ale než se mu stačil zavařit mozek, vešel někdo do kanceláře zády otočený a ještě něco hulákal na chodbu, asi Schizune. Byla to Sakura. Měla AMBU oblečení a plášť bez kápi a masku měla sundanou. Smála se a ještě zamávala Shizune. Pak se otočila a úsměv ji zmizel, když před sebou uviděla Sasukeho. "Tak tě tu vítám Sakuro." Řekl ji Naruto. Sakura se mu dívala do očí, tak jako on jí, ale ona se od něj odtrhla a pokračovala dále k Narutovému stolu. "Naruto tady máš ten svitek a teď kdyby si mě omluvil. Tak jdu do svého domu." Otočila se a chtěla odejít dveřma. "Počkej Sakuro!" zavolal na ní Naruto a tak se otočila zpět k Narutovi. Sasuke na ní mohl oči nechat. Něco mu v tom lese říkalo, že ji zná, ale netušil že to bude ona a že ji to bude v tom obleku tak slušet. "Co ještě Naruto? Sasuke se vrací do Konohy a bude zase bojovat pro Konohu." Sakura se na něj dívala kamenným obličejem a oba jen čekali nějakou reakci. Sakura zavřela oči a po chvíli je znovu otevřela. "To je tvoje rozhodnutí Naruto. Jsi Hokage a tak si tu můžeš dělat co chceš a to i příjmout zpět hledané ninji. Ale varujutě. Nechoď zamnou, až Konohu zase zradí, protože já mu nevěřím." A začala mizet v lístcích Sakury. "Ale já mu věřím!" stačil zavolat ještě Naruto na Sakuru, než úplně zmizela. Sasuke se díval na Naruta divným pohledem a byl celý bílý. "Sasuke je ti dobře? To ani já sám nevím Naruto. Ty její slovy byly dost osdtré. To víš nesmíš se jí divit po tom všem co si udělal. Bude to chvíli trvat, než ti bude moct zase věřit a aby to bylo co nejrychleji, tak budeš bydlet u velitelky AMBU. Ta už tě pohlídá. Proč mám u někoho bydlet? No víš Sasuke tohle jsou pravidla i když ti věřím, tak dva měsíce musíš u někoho bydlet aby tě hlídal. Tak jo a kde má byt. Tady máš adresu a hodně štěstí." Popřál mu Naruto a dál se věnoval svým papírům. Sasuke tedy odešel. Za dveřmi se přemístil do domu, kde měl teď bydlet. Bylo tu krásně uklizeno. Najednou uslyšel třísknout dveře a slyšel jak někdo jde ze schodů. Díval se tam svýma černýma očima. "Co tu děláš!" vykřikla Sakura, která byla jen v ručníku a s turbanem na hlavě." Sasuke měl vykulené oči a cítil, že se červená. "Ty-si ve-li-tel-ka AM_BU?" Ptal se koktavě Sasuke. "Jo a co jako? Nejsem tak slabá jak sis myslel a myslíš! Ale já…dost Sasuke a teď mi řekni co tu děláš!. Noo nechci ti kazit radost, ale odedneška po dobu dvou měsíců tu bydlím s tebou. "COŽE?" vyjekla Sakura. "Kdo to zase vymyslel! No Naruto. Já toho debila zabiju!" křičela tak nahlas Sakura, že ji uslyšel až Naruto v kanceláři a pousmál se. "Sakuro klid! Já nevěděl že si to ty! On řekl že mě musí někdo po dobu dvou měsíců hlídat. A taky řekl, že to bude velitel AMBU, ale neřekl mi že si to ty!" Sakura byla ticho a jen si něco mumlala pod nosem. "Ten Naruto je takový idiot! Až se mi dostane pod ruku tak ho zmlátím a podívá se na svou vesnici z ptačí perspektivy!" Sasuke se nad těma jejíma kecama musel pousmál a Sakura to viděla. "Co to bylo? Co jako?" ptal se nechápavě. "Ty ses usmál! A co jako to se nesmím v tomhle domě smát? Né..já jen že sem to u tebe viděla prvně a tak mě o překvapilo." Ještě chvíli se na něj dívala ale pak uhla pohledem. "Já musím do kanceláře, takže pokoj úplně vzadu v pravo je pro hosty, tak tam budeš spát. Já se jdu obléct a pak půjdeme do Akademie. Sakura zmizela a Sasuke se vydal do svého pokoje.
Uběhl už měsíc a Sakura Sasukemu jak se zdá odpustila, protože se sním bavila a normálně kamarádila. Sasuke chtěl ale něco víc. Nechtěl být jen kamaráda tak se rozhodl to dnes večer změnit. Když Sakura přišla z práce domů, všude byla tma. Když došla z předsíně do obyváku uviděla svíčku a za ní hned další. Rozhodla se tedy, že se po ní vydá. Došla až do svého pokoje. Když ho otevřela, tak uviděla na své posteli plno černých růží, které tak milovala. Usmála se "Sasuke." pošeptala do ticha. "Líbí? Ozvalo se. "Ano a moc, ale proč si to všechno dělal? Protože…" řekl a ze zadu ji objal a políbil na ucho. Sakura se celá zachvěla. Otočil si ji čelem k sobě a jemně ji políbil. "….Protože tě miluju." Dokončil větu, kterou před tím začal. Sakura se na něj díval trochu podezíravě, ale když viděla jeho oči, nemohla mu nevěřit. "Já tebe taky Sasuke." a znovu se začali líbat. Sasuke ji pomalu položil na postel do růži a začal ji tam vášnivě líbat. Mazlili se spolu a užívali si, že jejich láska je konečně dovolena a je oboustranná. "Jsi skvělá Sakuro. Nechápu, jak sem si tě před pár rokama nemohl nevšimnout a myslel jsem si že si otravná. Kdybych tě tenkrát poslechl, měli by jsem pro sebe více času a nemuseli to teď dohánět. Je to sice pravda, ale kdyby si tu zůstal, tak by to všechno mohlo být jinak a nemuseli bychom být spolu. Já to s tebou Sasuke budu ale ráda dohánět." A políbila ho. Sasuke ji objal a držel ji pevně, jako kdyby se mu měla každou vteřinou rozplnout.

Navždy s tebou

1. července 2010 v 16:37 | Ami-chan
Slzy,smutek,zklamání,bolest…
Tyto pocity právě doprovázejí myšlenky dívky sedící na břehu jezera,v němž se odráží její tvář,plná zármutku.Její uslzené oči ukazují světu všechnu bolest,kterou skrývá její srdce.Oči uslzené od nezastavitelných potůčků slaných pramínků,způsobené nevýslovnou bolestí.

Láska

1. července 2010 v 16:21 | Saky Haruno
Sice krátká ale pěkná povídka...



Oblohu zahalenou saténem černé barvy zdobí jasný úplněk.Neprší, ale přesto jsou její oči vlhké od slz.Každou noc vychází ven a sedá na lavičku a na povrch propouští svůj smutek, který schovává v srdci.
Ta dívka mívala v srdci radost a ve tváři úsměv, ale od toho dne úsměv vyměnila za slzy a radost za smutek.Za její proměnu mohl jeden chlapec,kterého dívka milovala a on jí opovrhoval.
Den, kdy odešel z vesnice a nechal ji tam samotnou, byl pro ni nejvíce bolestný.Změnila se, ale nepřestávala doufat, že se jednoho dne vrátí nejen do vesnice, ale i k ní.Čekala dny, týdny, měsíce i roky a on nikde.Už 4. rokem byl pryč a ona přestávala doufat.
Rozhodla se ho tedy najít sama.Do batohu zabalila vše potřebné, převlékla se a počkala, až se setmí, aby mohla nepozorovaně zmizet z vesnice.
Hledala ho měsíce a nakonec jej našla pět kilometrů od vesnice Suny, na mýtince v lese.Chlapec seděl pod stromem, něco si povídal a přitom jako zhypnotizovaný hleděl na jezírko s průzračnou vodou.Dívka se schovala do keře a poslouchala.,,Ano, miluji ji,ale už je pozdě vracet se a prosit o odpuštění."Uslyšel zašustění listí a postavil se.Z křoví vyšla ona dívka, kterou miloval.,,Odpouštím ti" pomalým krokem přišla k chlapci a lehce ho políbila.Chlapec chytil dívku za pas a polibky jí oplácel. Takhle v obětí by mohly stát celou věčnost,ale začalo pršet a vítr nabíral na síle, proto se od sebe odtáhly a vrátili se do své rodné vesnice. Všichni byli šťastni a i oni byli šťastní že jsou zpět. Jejich láska přetrvala věky.

Slzy štěstí

1. července 2010 v 14:35 | Saky Uchiha
Taky moc hezká povídka



Slunce svítí vysoko na obloze a ozařuje svými paprsky celou vesnici.Vítr šumí v korunách stromů,listy a květy sakury slétávají ze stromů,ptáčci zpívají své nádherně veselé písně a jedna mladá kunoichi sedí na hraně útesu a dívá se dolů.Přemýšlí,zda má skočit teď nebo se dál utápět v té nesnesitelné bolesti.Bolesti,kterou vytvořil on.Ten,koho miluje a zároveň nenávidí.Ten,kdo si jí nevšímá a ignoruje jí.Položila by za něho i svůj život,ale on nejeví zájem o její city.Konečně si uvědomila kdo doopravdy je.Je
nula,není nic.Je ostudou svého klanu i celé vesnice.Ani se nenadála a její tváře smočily slané slzy smutku a lítosti,které si teprve teď našli cestičku napovrch.Při každé vzpomínce na něho,pouhém zaslechnutí jeho jménu ji bodá u srdce a trhá na miliony kousíčků.On byl uznávaný celou vesnici,každý jí ho dával za vzor a ani si neuvědomovali,jakou jí to působí příšernou bolest.Vždy,když na ni jenom jedním okem pohlédne,okamžitě se otočí zpět a dělá,jako by se nic nestalo.Už nemůže dál,její život nemá smysl,když je bezhlavě zamilovaná do mladíka tak krásného a silného a on ani neví,že existuje někdo bezvýznamný jako je ona.Vítr se zvedl na nepředstavitelnou rychlost.Slzy nabírají na síle,teď má tvář celou mokrou a slzy nepřestávají téct.Je ráda,že ze sebe může všechnu tu bolest vypustit.Snad ji bylo jedno,že kdyby ji někdo zahlédl,pomyslel by si jaká to je slabá chudinka.Slunce zapadlo za skálu a místo něho se na nebe vyhoupl nádherně zářící měsíc,ptáčci se i se svými písněmi schovali a a na jejich místo přišly hvězdy,které ji dodávaly odvahu.Nakonec jasná obloha s obláčky plující po obloze se stáhly do pozadí a přenechali místo tmavě černému saténu.S pevným rozhodnutím a se zatnutými pěstmi se pomalu,ale jistě postavila na nohy a podívala se před sebe.V jejích očích by jste mohli číst jako v knize.Byl tam znát smutek,lítost,žal a bolest.Ale také odhodlání pro následující čin,který ji navždy změní život.Naposledy se ohlédla za svou vesnicí,chvíli ji pozorovala a když usoudila,že nastal čas se zármutkem na duši otočila zpět k propasti.Aniž by si to uvědomila,promluvila do ticha noc. ,,Proč" zaznělo to nenáviděné slůvku z jejích úst.Ale nečekala,že se jí dostane odpovědi od člověka,kterého by tady za nic na světě nečekala. ,,Je mi to líto" zazněla její odpověď z úst onoho mladíka.Teď,v tuto chvíli stál za ní a smutně se na ní díval.bylo mu jí líto a hlavně když věděl,že za to může on sám.Ani se na něho nepodívala a další slzy se jí prodraly z očí na její ještě nezaschlé tváře. ,,A co ti je líto,snad ne já" řekla s ironií v hlase,ale přes slzy to spíše znělo jako ironická zoufalost o pomoc. ,,Ne" zněla opět její odpověď.Trhalo jí to srdce. ,,je mi líto,že se mučíš kvůli mě"dodal a doufal,že se na něho otočí.A měl pravdu,ale to co viděl se mu vůbec nelíbilo.Byla bledá,úsměv z tváře nadobro zmizel a oči červené od slzy pro něho.nemohl se dívat,jak člověk,kterého miluje a snaží se ho chránit se ničí kvůli němu.Takhle to dál nejde,musí ji zachránit od té hluboké rány smutku a bolesti,kterou sám vytvořil.Přistoupil k ní a chtěl ji obejmout,ale to by nesměla udělat krok do zadu.Raději se zastavil,ještě jeden pohyb a spadla by.A to on nechtěl,nepřežil by její smrt,Jí smrt by znamenala jeho konec.Natáhl k ní ruku,ale ona byla v šoku a tak opět ustoupila o krok do zadu.Ale to byla ta chyba,nebo ne?Padala do hluboké propasti a čekala na svůj konec,který ovšem nikdy nepřišel.On neváhal ani sekundu a skočil za ní.Bál se,aby nebylo pozdě.Zachytil ji včas a vyskočil s ní nahoru a opatrně ji položil na zemi.Podíval se jí do očí a ona do těch jeho.Miloval ty její oči a ona se topila v těch jeho.Vždy milovala tu pomněnkově modré studánky a on zase ty její čistě bílé,stejně bílé a čisté,jako byla její duše.,,Promiň mi to,miluji tě"zaznělo z jeho úst a nepatrně se usmál.Ona se taky jen usmála a odpověděla ,,i já tebe" Nakonec se oba dlouze a vášnivě políbili.Od te doby zůstali spolu až do svého konce.

Konec

1. července 2010 v 13:44 | Saky Uchiha

Je temná noc,co nám ukazuje svojí moc.Měsíc svítí zbloudilým duším na cestu a ty

nádherně zářivé drahokamy na noční obloze,kterým se říká hvězdy mu v tom

pomáhají.A jedna zbloudilá duše by se tady našla.Pochází z vesnice na kraji


země.Její nádherné,dlouhé,lesklé vlasy jí vlají ve větru.Šaty černé jako noc s

rozparky po stranách a na ramínkách se jí točí okolo jejích nohou.A její

střevíce opět černé barvy na podpatku klapají na chodníku a ozývají se po celé

vesnici,kde je hrobové ticho,i když je za vesnicí.Na zádech má připnutou katanu

a na stehně dva kunaie.Jde pomalu až k místu,kde to všechno jednou skončilo,a

skončí to znovu.Byla tam.Na místě tolika vzpomínek.Stále tady byl náznak

boje.Přitom už to bylo dobrý dva roky.Pamatuje si na den,kdy se to stalo.Měli

misi,která byla neúspěšná a dokonce velice smutná.Byla to dlouhá bitva.Každý měl

zranění víc než dost.A v tom se to stalo.Ano.Jejich sensei byl zabit,když je už

nemohli a on je bránil. Zachránil jim životy a sám o ten svůj přišel. Po této

zničující smrti se rozhodli každý jít svou vlastní cestou.Její láska šla zpět na

stranu zla,nejlepší přítel odešel kdoví kam,a nedal ani jeden o sobě

vědět.Nevěděla jestli jsou živí a zdraví.A jestli vůbec na ní myslí,tak jako

ona na ně.Neví o nich nic.A jen doufala,že je ze shora Kakashi ochraňuje.Došla

ke Kakashiho hrobu,Který tam vystavila týden po jeho smrti.Koukala na něho.Z očí

se jí spustili slané slzy smutku.Plakala pro své přátele a svého

senseie.Nikdy,ani ve snu by ji nenapadlo,že to skončí zrovna takhle. Klekla si k

němu a něco si zamumlala pro sebe. Nemohla na tomto krutém světě bez svých

nejbližších být.Říká se,že čas všechno vyléčí,ale tohle nevyléčí nikdo.Jenom

jedna věc.A tu hodlala právě udělat.Jak tam klečela u toho hrobu,kam každý večer

dávala květiny.Položila vedle sebe ty své kunaie,které si přinesla

sebou.Odepnula si katanu ze zad.Vyndala ji z pochvy a kouknula na ni.Její ostří

se odráželo od svitu měsíce.Milovala klidné a chladné noci.Už od té osudné

události. Uchopila katanu pevně do rukou a byla rozhodnuta to udělat.Jenom by

naposledy chtěla vidět svou jedinou životní lásku a přítele,který jí byl vždy

rozhodnut podržet.Ale to už nebude možné.Nikdy.Najednou se kousek od ní ozývaly

hlasy.Hlasy volali její jméno.Ale bylo příliš pozdě,jako tenkrát.Padala na zem s

katanou ve svém srdci.Naštěstí dopadla do silné náruče.Z úst jí vytekl pramínek

rudě zbarvené krve.Držela jí její láska Saské a Naruto,její věrný přítel.Saske

chtěl něco říct,ale Sakura mu dala prst na ústa,jako náznak toho, aby

mlčel.,,Naruto,jsem vážně ráda,že jsem vás mohla vidět dřív,než to skončí.A ty

Saské,miluji tě a vždy jsem milovala.",,Jo,já tebe taky miláčku." A lehce se

usmál,i když mu to moc nešlo.Potom ale zvážněl.Jeho tvář kazily slzy smutku a

ztráty milované osoby.Sakura se na ně naposledy podívala,,vůbec se nezměnili"

pomyslela si a pak už jen zavřela oči a odešla.Saské věděl co má udělat.Kouknul

na Naruto a ten pochopil.Každý si vzal kunai,který přinesla Sakura a ukončili

své životy.Oba padli vedle Sakura.Chytli ji každý za ruku a odešly stejně jako

ona.Teď byli konečně všichni šťastní a napořád spolu.

Smrt pro lásku

1. července 2010 v 13:38 | Saky Uchiha
Stejně jako v jiné části země, tak i tady by mělo svítit nádherné slunce. Ale opak je pravdou. Slunce sice svítí,ale velmi slabě. Černé mraky se stahují nad celým městečkem, nebo spíše větší vesnicí. Už to bude pár měsíců, co chodí s tím nejúžasnějším klukem z celého města. Právě leží na posteli a přemýšlí. Přemýšlí nad spousty věcí, ale jednou si je určitě jistá. Jím. Svým andělem. Taky o něm věděla tři věci. Za prvé, je milý, hezký, ale i celkově tajemný a trochu i odtažitý. Za

druhé, a ona nevěděla jak moc ta stránka silná je, touží po pomstě, ale také i po ní. A nakonec za třetí, že ho bezmezně a nevídaně miluje. Dala by se por něho i zabít, jenom aby mohl žít. On je až nadpozemsky nádherný a celkově přitažlivý. Alespoň pro ni. Z přemýšlení ji vytrhne zatroubení auta před jejím domem. Celá nesvá vstane z postele a nervozně dojde až k oknu. Když ho najednou spatří. Jeho černé havraní vlasy vlají ve větru. Černé pronikavé a neodolatelné oči ji hypnotizují skrze sklo v jejím okně u kterého stojí. A jeho bílá pleť doslova září jako tisíce diamantů a nabroušených briliantů ve slunečním světle. Pod tího jeho neodolatelnosti zbíhá schody a míří si to přímo ven k němu do jeho připravené náruče. S ním se vždy cítila v bezpečí. Nikdo na ni nemohl, ale to se velice pletla. ,, Dnes bych tě rád vzal k nám domů " zašeptal ji sladce do ucha, až to skoro znělo jako větší zvonkohra pro anděle zachránce.On je její záchrana, její smysl života. Jako pravý džentlmen ji otevřel dveře od jeho nablízkaného stříbrného porsche. Sám pak usedl za volant a už si to mířili k němu domů. Věděl, že ona žije sama, ale nechat ji samotnou se mu moc nezamlouvalo. Za to on žil s celou svou rodinou. je pravda, že měl celkem tři nevlastní sourozence a jednoho vlastního,ale jemu to nevadilo. Když už byli před jeho domu. Trochu spanikařela. V celém městě byla jeho rodina velmi vážená a najednou k nim přijde taková obyčejná holka z předměstí. Jak asi zareágujou? pomyslela si. Ani si to neuvědomila a už stála ve dveřích jeho naprosto úžasného domu. Jedna místo představovala celý její byt. Pomalu došli do obýváku, kde všichni na ně už čekali. Jeho otec Fugaku byl ředitelem místní policie, matka Mikoto restaurovala staré domy. Jeho bratr Itachi byl fotbalista v první lize. Na druhé pohovce seděl jeho další bratr, taky fotbalista,ale v druhé lize Naruto. A on, který stál za ní a držel jí za pas, jako kdyby mu měla za chvíli zmizet se jmenoval Saské. Její miláček, ochránce, jediný život. Saské byl muzikant a velmi dobrý. Dokonce pro ni složil nejednu píseň. celý den a zbytek týdne šel jako po másle.Ale poslední den se zvrtl a její život nabral nový směr. její miláček musel na týden odjet i se svou rodinou do 50 kilometrů vzdálené vesnice. Sice neví jak to bez něho vydrží,ale bude muset. Týden utekl jako voda a on se ještě nevrátil. Za dva týdny se vrátila celá jeho rodina, ovšem bez něho. Uběhl celý měsíc a on se stále nevracel. Za dva dny se ozval telefon.Konečně se mohla uvolnit, volal on, ten který ji tolik chyběl. Ale neuvolnila se na dlouho. Po pěti minutách, kde ji pořád volal a jinak než miláčku ji neřekl se telefon zastavil a z něho se ozval pro ni až moc dobře známí hlas. Hlas, který tolik nenáviděla. ,,Co od nás chceš" zařvala do telefonu Sakura. ,,Tebe, přijď zítra v noci do staré haly v hlavní budově" a pak telefon nadobro utichl.Sakura se cítila tak bezmocná,ale pro lásku se nechá klidně i zabít. Druhý den se tedy v noci vydala k hlavní budově. Vešla dovnitř a šla hluboko do zadu budovy. ALe než si stihla uvědomit, že je to past a on tu není bylo pozdě.Za ní stál ten nejprohnanější člověk který snad existuje. ,,Orochimaru" zavrčela skrz zaťaté zuby. ,,Ale ale" začal pomalu,ale nedokončil,jelikož k němu Sakura přišla a dala mu takovou facku, ze který se jen tak někdo nevzpamatuje,ale bohužel on neni jen tak někdo. A ona to moc dobře věděla. Prát se s ním nemohla, neměla na to dost síly a navíc on je o hodně silnější než ona. Než se stačial vzpamatovat ležela na zemi s velkou krvavou ranou na zemi. Nestjhla se ani nadechnout a už stáo u ní. Chtěl ji uhodit do obličeje, ale někdo ho srazil na zem. Byl to on,Vrátil se. Nebýt v téhle situaci,skočila by mu oklem krku a už by ho nikdy nepustila. Saské o hodně zesílil a tak se ani nedivila, že Orochimara ve chvíli zabil. V další vteřině se nad ní skláněl a už ji bral do náručí s úmyslem ji odnést co nejrychleji do nemocnice. Ovšem to už nemohla vědět, jelikož uprostřed cesty upadla do bezvědomí. Když už se probrala ucítila nějaký tlak na své ruce. Ohlédla se a uviděla ho jak ji drží za ruku a spí. Aniž by chtěla ho vzbudila. Byl tak moc rád že je v pořádku. ,,jsi v pořádku?" optal se s nadějí v hlase. Neměla ani sílu mluvit a tak jenom kývla hlavou na souhlas. Saské se ji podíval do očí a pak raději vstal k odchodu. To se ji jakoby uvolnil jhazyk a skoro zakřišela, kdyby ji Orochimaru nepoškodil hlasivky, jak ji chytil pod krkem. ,,Neodcházej" skoro prosila. ,,Už mě nikdy neopouštěj, slib mi to, prosím" a zahleděla se mu hluboko do očí. ,,už tě nikdy neopustím" zašeptal a na důkaz, že to myslí vážně ji políbil. Po týdnu ji prooustili z nemocnice a on si ji nastěhoval k sobě domů. A od té doby spolu žili až do konce svých společných dnů.

Bez tebe žít nebudu

1. července 2010 v 13:27 | Noriko Nakoto
Úžasná povídka která končí smutně....i já jsem se u ní rozbrečela :)




Byl krásný večer. U jednoho krásného jezera seděl muž. Seděl a přemýšlel,přitom upíral svůj zrak na jezero. Přemýšlel o všem,co za svůj život udělal. Jak zradil své kamarády,utekl z vesnice a mnoho dalších věcí. V hlavě se mu ovšem vybavovala tvář dívky. Velice krásné dívky. Ta dívka měla jemné růžové vlasy a krásné smaragdové oči. Přepadla ho hrozná chuť vrátit se. Ano,vrátit se za svými přáteli a za onou dívkou. Ale,také se musí vrátit,aby ochránil vesnici a taky tu dívku. Proč? Důvody měl hned dva. První byl,že chtěl vidět své přátelé. Druhý jeho učitel Orochimaru chtěl celou Konohu zničit. Rozhodl se. Musí se vrátit. Vstal a rozběhl se směr domov. Cestoval dlouho. Asi chvíli po poledni už viděl bránu své vesnice. Na nic nečekal a rozběhl se k úřadu Hokage. ,,Dále" ozvalo se když zaklepal na dveře. Otevřel dveře a vešel. ,,Dobrý den lady Hokage"řekl Sasuke ,,Ten hlas,to není možné"pomyslela si Tsunade. Okamžitě odtrhla zrak od papírů. ,,Sasuke Uchiha…..co tu děláš?"zeptala se když se vzpamatovala ,,Chtěl bych se vrátit do

Konohy a bojovat za ni."odpověděl ,,Dobrá tedy,budeš měsíc pod dozorem anbu a taky se budeš moct vrátit do týmu 7."řekla mu ,,Děkuji"poděkoval Sasuke ,,Shizune"zařvala Tsunade ,,Ano,lady Tsunade" přišla Shizune ,,Zavolej mi ihned tým 7" řekla Tsunade ,,Jistě"řekla Shizune a zmizela ,,Snad ti to nevadí"řekla Tsunade a vrátila se zpět k papírům ,,Ne,stejně jsme s nimi chtěl mluvit"řekl Sasuke Asi po pěti minutách se rozrazily dveře a v nich stál pominutý blondák,za ním bylo vidět mladou růžovlasou dívku a za ní muže s knížkou v ruce. ,,Takže mládeži" začala Tsunade ,,Dnes k vám do týmu přibyde další člen. Doufám,že spolu budete vycházet"ukončila proslov Tsunade ,,Ahojte dlouho jsme se neviděli"ozvalo se za nimi. Všichni se tím směrem otočili a viděli svého starého týmového partnera. Naruto a Sasuke se bratrsky objali. Sakura stála a nevěděla,co má dělat. Její mysl:,,Takže on se vrátil. Naruto ho rád vidí,ale já ne. Už nejsem ta malá holčička jako kdysi. Teď jsem jiná. Už vůči němu necítím žádné city,kromě nenávisti". Sasuke pohlédl na Sakuru,ta se dívala jinam a nevypadalo,že by ji to zajímalo. ,,Změnila se je mnohem krásnější než dřív. Ale asi mě nenávidí. Musím s ní promluvit. Musím ji požádat,aby mi odpustila. Zamiloval jsem se do ní. Musím s ní promluvit"přemýšlel zas Sasuke ,,Vítej zpět Sasuke"pozdravil ho Kakashi ,,Děkuju Kakashi"řekl mu Sasuke a podal si s ním ruku ,,Takže,odteď jste zase jeden tým. Zítra budete společně trénovat"oznámila jim Tsunade Každý šel domů. Ráno opět čekali na Kakashiho,který si opět vymyslel nějakou hloupou výmluvu. ,,No nic,začneme s tréninkem. Já budu bojovat s Narutem a vy dva spolu"řekl Kakashi ,,Konečně zjistím jak se zlepšila"pomyslel si Sasuke Oba dva se postavili do bojové pozice s začali spolu bojovat. Síly byly téměř vyrovnané,ale Sakura měla trochu navrh. Boj nakonec i vyhrála. ,,Ty jo. Je mnohem lepší než kdysi. Dokonce mě porazila a to se jen tak někomu nepovedlo"myslel si ,,Zlepšila si se a dospěla si. Stala se z tebe dobrá kunoichi"řekl jí ,,A,co sis myslel,že budu pořád slabá"řekla mu ironicky ,,Mohl bych ti něco říct"řekl jí ,,Hm,ale urychli to,nemám čas na zbytečnosti"řekla ,,To není zbytečnost. Víš,vrátil jsem se kvůli jedné osobě,do které jsem se zamiloval. Zjistil jsem,že mi chybí a že ji musím mít na blízku. Ta osoba jsi ty"poslední větu řekl milým hlasem Sakura nemohla uvěřit tomu,co právě slyšela. ,,Mohl bych tě poprosit o odpuštění za všechno,co jsem ti udělal a za tu bolest,co jsem ti způsobil"zeptal se jí Sakura se mu podívala do očí a viděla,že tu omluvu myslí vážně. Přemýšlela a nakonec tedy řekla. ,,Odpouštím ti" Sasuke se na ní usmál a byl rád,že mu odpustila. Rozhodl se,že ji někam pozve. Když trénink skončil pozval ji na ramen. Samozřejmě že tam byl i Naruto. Po několika měsících,co spolu Sasuke a Sakura chodili ji požádal o ruku. Přijala. Vypadalo to,že jim jejich štěstí vydrží do konce života. To,ale nevěděli co jim osud chystá.

Jednou přišel ninja se zprávou,že se Orochimaru a Akatsuki chystají zaůtočit na Konohu. Ale,to byl jen začátek všeho,co mělo nastat. Na pomoc Konoze přišli i ninjové ze Suny. Brzy mělo vše nastat. Nepřátelští ninjové začali útočit na Konohu. Bylo hodně zraněných. Sasuke se nechal vyprovokovat Itachim a začali spolu bojovat. Orochimaru se dostal přes boje,co vládly venku a začal zabíjet všechny medical-ninjy,aby nikoho nemohli uzdravit. Málem jednoho zabil,ale jeho útok odrazila Sakura,která si ho všimla. Začali spolu bojovat,ale Orochimaru byl moc silný. Brzy udeřil Sakuře poslední ránu. Jejím tělem projela ostrá čepel. Za chvíli se Sakura skácela mrtvá na zem. Sasukemu se podařilo zabít Itachiho. Všichni Akatsuki už byli mrtví a Orochimarovo vojsko na tom,bylo taky špatně. Nakonec Orochimara zabili. Sasuke se ohlédl a uviděl nějakou dívku ležící v kaluži krve. Okamžitě poznal,kdo to je. Rozběhl se,co mu síly stačily. Sklonil se nad tělem své jediné lásky a taky své snoubenky. V tu chvíli ztratil smysl života. Vytáhl si katanu a namířil si ji k srdci a zašeptal:,,Sakuro moje jediná lásko. Bez tebe můj život nemá cenu. Bez tebe žít nemůžu. Bez tebe žít nebudu. Za chvíli se uvidíme má lásko". V tu chvíli,co to dořekl se bodl katanou přímo do srdce. Na zem dopadl s úsměvem na rtech. Dva zamilování lidé,kterým osud nepřál se spolu sešli v nebi,kde jsou spolu. Jak se říká,,Bez své lásky žít nelze".

Akatsuki závisláci bez práce

1. července 2010 v 13:18 | Noriko Nakoto
Akáči se vzbudili,ale nebyli moc štastní. Neměli co na práci. Šli do šéfova kanclu. ,,Takhle už to dál nejde"křičeli jeden přes druhého ,,Ale no tak to nějak zvládnem"uklidňoval je Pein ,,To si říkal taky,když jsem si stěžovala že musím prat. Říkals že dospějí a budou si prat sami a co se stalo. No samozřejmě že nic. Furt peru já ale už vám na to s**u."rozkřičela se Konan ,,Klid,klid zítra vám vymyslím něco náhradního" Řekl Pein ,,Jen aby"vzdychli všichni

povídka Shoen ai SasuNaru

25. června 2010 v 13:12 | Dommy
"Vážně to chceš zkusit"Ptal se černovlasý mladík naproti sedícío blonďáčka."Jasně!Jen do toho"Zašklebil se blonďáček."Dobře..."Znejistil černovlasý chlapec.Chytl blonďáčka za bradu a políbil ho.Když se blonďáček vzpamatoval tak pohlédl do černých očí chlapce co ho políbil."To bylo...hezký..."Uznal a zašklebil se."Jo super teď ty Naruto!"Ohradil se černovlásek."Ok"Chytl ho zbrkle za bradu a přitáhl si ho k sobě.Po vteřince váhání ho políbil."Tak co Sasuke?!"Zaksychtil se Naruto."No...mohlo to bejt lepší."."Cóó?"zklamaně zabručel Naruto.Sasuke se zasmál."Dělám si srandu".Pak už ani jeden nepípli a koukali si hluboce do očí."Naruto...já..."Sasuke koukl na oblohu ze které začalypadat kapky deště.Naruto mu jen položil ukazováček na rty."Pššt"zašeptal a přivíral své modré oči.Sundal mu ukazováček ze rtů a přiložil na jeho rty své.Po chvilce líbání Sasuke zapojil i jazyk a přitiskl Naruto k sobě.Naruto ho objal kolem krku.Sasuke ho přestal líbat a zvedl se z lavičky na které seděl s Narutem.Naruto na něj tázavě pohlédl."Musím jít...je pozdě."Prohodil Sasuke a rozešel se směrem ke svému domu.Naruto zesmutnil.Lehce posmrkl a pak se vracel domů.Usušil se a šel si lehnout.Celou noc nemohl usnout a přemýšlel nad tím co se stalo mezi ním a Sasukem.Ráno ho šel navštívit.Když zaklepal,z domu se ozvalo"Moment."Po chvilce Saasuke otevřel dveže a na zádech mu vysel batoh.Když viděl Naruto tak se ho nejistě otázal."Uh Naruto...co tady děláš?!"A nižř by Naruto odpověděl zasypal Sasukeho otázkamy:"Ty někam deš:kam?a proč?na jak dlouho?!"."Jdu pryč"Ohnal se po otázkách Sasuke."Ale kam?"Panikařil Naruto."Naruto!nech mě bejt!"Křikl na něj"To včera..o nic nešlo!nic k tobě necítím!"Narutovy do očí vyhrkly slzy."Ale..." "Nechci nic slyšet!"Okřikl Sasuke Naruta a šel pryč.Zklonil hlavu a zkousl si dolní ret.V duchu si říkal:"To jsem nechtěl...Musel jsem mu lhát..."Když Narutovy zmizel z očí,tak se Naruto svalil na práh Sasukeho domu a plakal.Po pár hodinách se sebral a šel ho hledat.Nevěřil mu to.Až večer ho našel.Viděl ho ležet na zemi v kaluži krve.Když Sasuke otočil hlavu na Naruta,tak Narutovy do očí vyhrkly slzy.Sasuke přivíral oči a od pusy mu vedl pramínek krve zakončený pod bradou.Sasuke vykašlal krev a pohlédl na Naruta."Nar...uto..."řekl chraptavým hlasem a zakašlal.Naruto k němu přiskočil a prudce se rozbrečel."Sasuke..."Zafňukal a polkl.Klekl si k němu a položil si Sasukeho na stehna."Sasuke..."znovu zavřískal."Naruto.."s tíží vyslovil Sasuke."Chci...aby jsi mě naposled políbil."Dostal ze sebe a zhluboka dýchal.Naruto ho tedy naposled políbil a pak přestal cítit jeho dech.Sasuke zavřel oči a nehýbal se."Sasuké!!!"Zakřičel do nebe s pláčem a pohlédl na přicházejícího muže,který byl zraněný a v ruce držel katanu od krve.Došlo mu že to on zabil Sasukeho.Rychle vstal a rozběhl se proti němu.Když k němu doběhl tak vystříkla krev.Naruto se nabodl na nastavenou katanu a pohlédl na muže."K-kdo jsi?..."Řekl v bolestech a vykašlal krev."Itach..."Vícuž ale Naruto neslyšel a padl Itachimu k nohám.

http://naruto-world.com/episode16/naruto16-140.jpg                              Konec.




Vymejšlela jsem to sama tak pls nějáký komenty k tomu.

Mezi dvěma světy 1

24. června 2010 v 19:21 | Lily
1.Chapter Minulost
Byl chladný večer. V Konoze se schylovalo k bouřce. Všichni byli doma a užívali si pohody. Úplně na kraji vesnice stála obrovská rezidence , která byla součástí obrovského sídla. Bydlel v něm nejsilnější klan Konohy.Bydlela v něm rodina Uchiha. Ve složení Sakura a Sasuke Uchiha. Byli manželé a jejich ti děti. Nejstarší Chiaki , o dva roky mladší Leo a nejmladší Lily , která byla ještě o dva roky mladší než Leo. Děti vypadali stejně až na Lily .Ona byla jediná podobná matce vzhledem . Jako jedinné ditě měla zelené oči a vlasy rudé jako krev.
Bouřka byla neuvěřitelně silná , nejsilnější jaká kdy v Konoze byla . Uchihové seděli v obýváku a dívali se na televizi a jediná Lily už spala . Najednou někdo potichu otevřel dveře a vešel dovnitř. Jeho úmyslem bylo zabít celou Uchiha rodinu. Muž vešel do předsíně kde se zasmál.V tu chvíli zjistili , že v jejich domě je nezvaný host.
Sakuro vezmi děti a jdi s nimi vem . Běž za Tsunade ona tě ochrání . křikl Sasuke na svoji ženu. Sakura vzala děti a odešla pryč . Už byli venku z domu , když si Sakura vzpoměla , že Lily už leží v postýlce nahoře v domě šla se vrátit jenže u dveří stál muž . Měl dlouhé šedé vlasy a v ruce držel malou Lily. Dej mi ji ! zaječela Sakura a rozběhla se k němu . Orochimarovi stačil jeden pohyb a Sakura klesla na zem.Byla mrtvá . Sasuke , který slyšel její hlas a pak ohlušující ránu se zděsil . Uviděl Orochimara s Lily v ruce a před ním leželi tři mrtvoli. Nééé, záúpěl Sasuke a chtěl mu vzít Lily z náručí . Po několika minutách se mu to podařilo.Avšak byl smrtelně zraněný , proto položil Lily na zem a stoupl si před ní . Najednou však dveře rozrazila blonďatá žena a Orochimaru s Itachim zmizeli. V tichosti tam ještě před Tsunade přišla jiná žena . Sebrala Sasukeho a zmizela . Jakmile Tsunade vyděla spoušť jakou za sebo nechali Itaci s Orochimarem , rozbrečela se. V tu chvíli ji zaujal malý uzlíček . Byla v něm malá Lily . Živá a zdravá . Tsunade ji vzala k sobě do kanceláře. Svolala radu aby se poradila co s Lily bude dál.
Asi po dvou hodinách bylo rozhodnuto . Lily půjde do světa lidí, kde bude v bezpečí.Na nějakou dobu.Půjde do rodiny , které právě zemřela dcera . Tsunade věděla že ji budou mít rádi.
Z malé Lily se z minuty na minutu stal sirotek , který byl usazen do nové rodiny. Už to nebyla Lily ale Heloys. Když ji Tsunade dávala do postýlky v nemocnici , řekla: V našem světě by pro tebe nebylo bezpečno . Brzy se však vrátíš.Jen co dospěješ. Zatím se měj naše malá Lily.

Mezi dvěma světy 2

24. června 2010 v 19:04 | Lily
Je mi skoro 16 a 3 roky jsem ninja. Pendluju mezi dvěma světy. Naším a Konohou. V našem světě jsem prakticky nula. Až do teď jsem chodila na gympl.Tam jsem měla jen jednu kamosku a vic ani tuk . Na gymplu , jsem take poznala jednoho ninju. Nu on to nevěděl a byl se mno ve třídě. Já jsem mu to musela říct a poté ho trénovat , Bylo asi takhle.
Flasback
Byl chladny podvečer v Konoze. V rezidenci kde bydlel klan Uchiha ,v kuchyni kde zacalo to šílenství se nyní hádala dívka se s vím senseim. ,,Kakashi to snad nemyslíš vážně!!!" zakřičela dívka . Měla rudé vlasy a jasně zelené oči . Její společník vlasy šedé a černé oči. ,,Ale Lily prosím,udělej to pro mě".zaprosil Kakashi . A udělal a na Lily psí oči . ,,Ty asi nevíš jak ho nesnáším . Já ho nenávidím , nejvíc celý třídy ." obořila se na něj Lily .,,Tak to prosím alespoň zkus ," zašeptel nyní Kakashi .,, Ale ..." chtěla něco namítnou , když v tom uvidělala Kakshiho obličej.,, Víš" zašeptal,, on je jediná památka na ní ." Neměl daleko k slzám . Lily si vzpoměla na ten příběh . Kakashi jí ho vyprávěl .
Kakashi měl sestru . Carmen Lillian Hatake. Byla to moc hezká žena . Měla syna . Zemřela aby uchránila své přátele a jejího syna poslali jako mě do světa lidí . Já o tom vím ale on .
A já mu to mám říct. Myslela jsem ze nejdriv zabiju Kakashiho a pak jeho synovce. Nu co jsem mohla dělat . ,,Tak , fajn zítra mu to řeknu ," řekla jsem opatrně , klidným hlasem , aby nepoznal , že jsem naštvaná.,,Fáááákt. Jsi vážně moc hodná . Já tě....," nedořekl to když se mi podíval do obličeje a pronesl ,,Děkuji slečno Lillian ."A v tu chvíli jsem oba vyprskli smíchy.,,Už musím jít je pozdě a na zítra si musím ještě něco zopáknout do školy," řekla jsem s usměvem.,,Já myslel , že jsi genius," usmál se . ,,To jsem ale jen v tomhle těle a světě .Až přejdu harnice bude ze mě zasse ta malá myška.Měj se ." rozloučila jsem se . Udělala jsem pár pečetí a byla jsem zase doma .
Ve světě lidí. Věděla jsem že mě zítra čeká dlouhý den. Pomohla jsem mamce a šla si lehnout . Druhý den jsem se vykopala z postele a šla do skoly . Když jsem přišla , na chodbě jsem potkala jedinou kamarádku ze třídy. Než zazvonilo na hodinu , kecali jsme o všem možném. Školu jsem přežila bez újmy na zdraví a pozvonění jsem šla domů , svoji oblibenou cestou.Šla jsem zadním vchodem . Najednou jsem cítila jak se mé vnitřní já zatřáslo a já cítila , že se něco děje. V to chvíli jsem uslyšela velkou ránu a rozběhla jsem se k Petrovi , Kakashiho synovci , a jeho společnici. Před Petrem stál Itachi .
Zatnula jsem pěsti a vykočila v před.,, Nech ho!" křikla jsem . a klidným krokem jsem došla až k Petrovi. Sladce jsem se usmála na Itachiho: ,,Co od něj potřebuješ?" on můj úsměv opětovala a klidným hlasem řekl,, Cítím , že je pro tebe důležitý a to nejen pro tebe . Proto ho zabiju ." Vykulila jsem na něj oči ,,To snad nemyslíš vážně!",, Ano , ale myslím . A ty víš proč jen na to nechceš myslet . Jsi chytrá Lily a tak svůj mozek použij ".Itachi se mi díval zpříma do očí . ,,Zmiz ." řekla jsem . ,,Nebo?" vysmíval se mi do očí . ,,Tě zabiju" , řekla jsem smrtelně vážným hlasem . ,,Ale, ale . Já si myslel , že naše Lilynka , nikomu neubližuje. Myslel jsem si že si snažíš zachovat si čistý štít." Vysmíval se mi do očí . V tu chvíli mě popadl takový vztek až jsem myslela že svoji sílu neudržím pod kontrolou. Z tašky jsem vyndala katanu a zamířila na Itachiho.On mi však uhnul a vyndal svoji katanu. Začali jsme bojovat , nevím jestli si Itachi uvědomoval , že se snažím aby se nikdy nepřiblížil k Petrovi , ale musím uznat že mi to šlo. Mysli Lily , ozval se mi v hlavě tenký hlásek . Ano musela jsem vymyslet jak ho rychle porazit , když mě v tu chvíli něco napadlo . Začala jsm kolem Itachiho běhat a dělala jsem pečetě . Běh byl jen pro zmatení . Když jsem doděla potřebných pět pečetí , stoupla jsem si k Petrovi a Nikole a řekla , spíše šeptem : ,,Jutsu úplného spoutání."A v tu ránu se nemohl Itachi hnout . Nevědělala jsem jak dlouho to vydrží proto jsem je odsud musela vzít. ,,Chyťte se !" řekla jsem . ,,Co??" ušklíbala se nad tím Nikola . Měla jsem jí plný zuby a oba jsem je chytla . Nezbylo po nás nic kromě rudého kouře .
Objevili jsem se u Nikolina domu . Tam jsem zamumla : ,,Zapomeň . "a v tu ránu se v Nikolině obličeji objevil neutrální výraz a odešla do domu . A znovu jsem nás přemístila. Zde poprvé promluvil ,, Co se to děje , kde jsem a co ty mi chceš udělat??" . Já jsem se usmála a zamumlala ,,Tak to bude hustý a pelně těžký. Co jsi to říkala ," obořil se na mě . ,,Ale nic ," odpověděla jsem ,, teď mě poslouchej ." řekla jsem chladným hlasem. ,,Fajn ," řekl . ,,Vezmu , krátka . Jsi nija , kterého odnesli do světa lidí . Máš zvláštní moc , jako já . Máš na výběr ze tří možností . Buď zůstaneš ve světě lidí , nebo jen ve světě ninjů a nebo jako já , budeš žít ve dvou světech . Jinak já jsem Sakura Lillian Uchiha a moje schopnosti jsou ovládat živly , telekineze , telepatie a čtení myšlenek. "dořekla jsem a podívala se do jeho vykulného obličeje a dala mu na chvíli to ztrávit než budu pokračovat.Podíval se na mě jako bych byla blázen a já jsem bez milosti pokračovala: ,,A ninjové se také dokáží naučit kouzlit a kouzla , poté využívat . Až přijdeš do Konohy tak ujistíš své další schopnosti a jiné věci . Jinak budeš vypadat jinak . Změnu se naučíš ovládat a pak se budeš moci přeměňovat jak se ti bude chtít." řekla jsem a přemýšlela zdali pa je to vše , při nejhorším mu to zdělím potom , teď ví vše potřebné. ,,A ty vypadáš jak??" zeptal se . ,,Já ", zeptala jsem se blbě. Kývl a já se proměnila . Zvřela jsem oči a Petra oslnilo světlo a už před ním nestála Heloys , ale Lily.
Dlouhé rudé lokny jí splývaly po zádech a oči měla ještě jasnější než před tím.Daisuke vykulil oči a díval se její bledou pleť.,,Tý woe ", řekl. A já jsem se usmála . ,,Jsi hezká ," řekl a já jsem mírně zčervenala ,, Děkuji ", špitla jsem ale ,poté jsem již promluvila normálním hlasem. ,,Musíme do Konohy , tedy pokud chceš.",,Jasně ," řekl a chytl mi ruku já jsem dělala pečetě a byli jsme v Konoze.
,,Pojď musíme za Tsunade ," řekla jsem a táhla jsem ho ke káge kanclu.Zklepala jsem na dveře a vešla . Uvnitř seděla Tsunade a hlavu měla na stole a tvrdě spala . Přišla jsem k ní a řekla , ,,Tsunade Stávej ", ono nic , tak jsem to zkusila znova a ono zase nic , tak jsem řekla ,, Zacpi si uši ", a zaječela jsem ,,Tsunadééé!!!" , když v tom se bou blonďatá žena cukla a řekla mi nakvašeně ,, Lily nemohla by jsi mě budit jemněji , nebo vůbec.",, Promiňte Lady Tsunady , ale vedu Daisukeho ." Omluvila jsem se a postrčila Petra(Daisukeho) před Tsunade. ,,Hmmm.." , řekla ,, jsi velmi podobný svému strýci , řekla a otočila se ke mě . Lily ukaž mu kde bude bydelt a začni s tréninkem a pokud možno ho nezabij ." Ušklíbla jsem se , Jasně . A odcházeli jsme k mému domu . Otevřela jsem vrátka a z domu vyběhl , velký černý pes a za ním vlčice. Daisuke se lekl a schoval se za mně . Oba ne mě skočili a Daisukeho div skolil infarkt. ,,No tak Siriusi," řekla jsem a snažila se zkrotit svého milovaného psa , které obrátil svoji pozornost k Daisukemu ,, Neboj se ," řekla jsem ,, chce jen zjistit kdo jsi jinak je to mazel a tohle je Sheila," ukázala jsem na vlčici sedící přede mnou. Když jsme vešli do domu Daisuke se zeptal ,,Tady bydlíš a tady budu , bydlet já ??" otázal se a já jen kývla.,,Tak to je hustý..,"nestihl načatou větu doříct protože do místnosti vešel Kakashi.,,Lily , ty jsi ho přivedla jsi fakt úžasná ." křičel ne mě od schodů a jakmile je seběhl objal mě a podravil se s Daiskem:,,Ahoj , já jsem Hatake Kakashi , jsem tvůj strýc."Daisuke na něj koukal jak vyoraná myš. ,,Ahoj" ,pípl . ,,Kakashi neměl by jsi být někde jinde "zeptala jsem se . Kakashi se na mě podíval a vypískl jako holka ,, Jejda ,Tsunade mě zabije! Ahoj." a vyletěl ze dveří . Ja se obrátila k Daisukemu : ,,Pokud se cítíš na tréning , můžeme jít a nebo jít rovnou domů ." zeptala jsem se ho . ,,NU já ...., jaký mám schopnosti a pak půjdeme trénovat docela se těším."řekl .,, Umíš lidi ovlivnit je myšlenkami , ovládat počasí , vidíš co se stane a až budeš trénovat budeš velmi dobrý na boj na blízko . "řekla jsem. ,,Tak jdeme na to ,"řekl , ale jsem ho zarazila, ,,Ještě něco ," řekla jsem a čekala až mě začne poslouchat,, Ještě , jestli to někomu řekneš . Hele je mi to jedno ,ale zařídíš si tím velkou popularitu , budeš muset chránit víc lidí a tu popularitu zařídíš i mně , protože tohle tajemství je nás obu je ti to jasný tak jsi to pořádně rozmysli .Pojď jdeme na cvičnou louku." Po několika minutách jsme fošli na malou mýtinku kde jsem obvykle trénovala .Vysvětli jsemm mu pár jednoduchých věcí.Nepobral je , když jsem mu je vysvětlilapotřetí byla jsem fakt naštvaná. Pak to pochopil a já si pomyslela:Ten kluk mi vážně leze na nervy.Po několika hodinách zvládal základy asi tak jako já , ale jsem je pochopila rychleji.Po několika dalších hodinách jsem řekla:,,Jdeme k nám tam se osprchuje jdeme domů, je akorát čas." Zmohl se pouze na kývnutí a šli jsme . PO půl hodině jme byli připraveni jít domů.Chytla jsem ho za ruku a v mžiku jsme byli zpět ve světě lidí . Byl stejný čas jako když jsme odešli . Tak se měj , řekl mi. Ahoj, odpověděla jsem mu a přemístila se domů. Zde na mě čekaly povinnosti a já jsem se bála zítřka.

Co se stane druhý den??
Poví Daisuke , že je ninja nebo udrží tajemství??
Jaké další dobrodružství je čekají se dozvíte v třetí kapitole s názvem Škola

Sen se může stát zkutečností

9. května 2010 v 19:46 | Kopodon/Neji
Tenhle příběh jsem našla na jednom blogu a dávám ho sem protože je to fakt moc hezkej příběh.



Sen se může stát zkutečností

,,To je,ale debil."Dojdu naštvaně domů s těmahle slovama v puse.Nepozdravím rodiče a mířím si to do svýho pokoje.Zabouchnu za sebou dveře a nechám je myslet si co mi zase přelítlo přes vousy.Sednu k počítači,zapnu a čekám až se zpustí.,,Že já tě vyhodím"Začne mě dopalovat rychlost toho stroje a pro jistotu ho nakopnu.
,,No konečně."Radostně zvolám,když se objeví můj nejoblíbenější obrázek na monitoru.V tu samou chvíli otevře dveře do pokoje a vejde matka s jídlem.Tiše položí na obrovký stůl a já ji pozoruji jak hned odchází,protože ji asi něco trápí,ale to mě v tuhle chvíli vůbec nezajímá.Zapnu si svoje oblíbený stránky z obrázky a prohlížím si jej.Přikusuju jídlo,když se s úžasem kochám toho portrétu namalované osoby,která není skutečná a nikdy nebude.,,Kéž by si tu byl."Pohladím obrazovku,ale k ničemu to nevede,protože dotyčný nic neslyší,nevnímá a hlavně bohužel není živý.

Tupě zírám na jednu z mnoha fotek,který sem si stáhnul do počítače a nyní ho obdivuji.Čas tak letí a já jediný co dělám je hledím.Bolí mě oči,ale nedá se to vydržet.,,Kdyby ti byl někdo aspoň z poloviny podobnej.Moje platonická lásko,Naruto."Naposledy zavzdychám a musím jít spát,protože je moře hodin a navíc sem se neučil,tak jsem si nastavil budík abych se dřív vzbudil.

Lehnu si,ale nejde mi usnout.Neustále se převaluju a myslím na něj.,,To není možný"Posadím se na posteli a konstatuji moji bezvýslednou situaci.,,Jak se můžu zamilovat po uši do někoho kdo není?"Ptám se sám sebe v temné místnosti osvětlené jen pouliční lampou z venku.Opřu se o zeď jež sdílí stejné místo s postelí a prohlížím si pokoj.,,Je tu dost nepořádek."Řeknu jen polohlasem a lehce se nad danou situací usměji.V rohu místnosti vidím,že je otevřená skříň s velkým zrcadlem.Podívám se na svůj obraz a snažím se zhodnotit svoje tělo i obličej.

V té tmě jež obestírá všude kolem dokážu rozpoznat,že moje barva vlasů je ještě tmavší než černo kolem dokola.Na obličej moc nevidím,protože pouliční lampa nestačí,ale co dokážu rozeznat je středně velký nos a když se natočím tak i docela rozkošný.Teda aspoň holky ve třídě mi to říkali.Sjedu trochu níž a vidím že mám ramena,ale ne moc výrazně silný ruce.Když si vyhrnu svoje triko na spaní tak hodnotím postavu,jež díký bohu není vychrtlá,ale k tomu aby se dalo říkat hezká je ještě dál.Nevrle se zhodnotím,lehnu si a pokouším se usnout,i když nadarmo,protože ho vidím stále před sebou.

Ráno mě budí budík,kterej zvoní než ho vypnu.Musím se pro něj natáhnout a udělat to cvak.Neochotně vylezu a s hrůzou zjistím že mám jen málo času na to abych stihl tramvaj.Udělám svoje ranní rytuály a vyrazím.Na zastávce se podivám kolik mi zbývá času a s vykulenýma očima vidím že budu mít nejmíň deset minut přes hodinu.Nedá se nic dělat.Nastoupím,do uší si dám sluchátek s mým oblíbeným rádiem a posadím se na volné místo,kterých v tuto dobu je nepočítaně.

Cesta ubíhá rychle a než se naděju tak vystupu před školou.Musím se přezout když vztoupím,protože už od prvního dne co jsem semka vztoupil,jsem se nepohodl s paní u vrátnice a ta na mě do dneška háže vražedný pohledy den co den.Já se na ni usměju a pokračuju do třídy za učitelkou jež má naši třídu v oblibě jako osina v zadku.Zaklepu,pozdravím a sednu si na svoje místo.,,Už jsi zapsán Wilieme."Oznámí mě vítězoslavně učitelka,která jen sedí a dívá se aby nikdo neopisoval ,protože se píše test.,,Nachystej si papír,budeš na něj vypisovat odpovědi a nemysli si,že když přijdeš pozdě tak ti nechám víc času přes hodinu."vyjede na mě autoritativním tónem.,,Já,ale žádnej nechtěl."Odpovím ji s úsměvem na tváři.Už nic neřekne a jen mi strčí na lavici zadání.

,,To bylo teda těžký."Oznámí mě moje spolužačka a sousedka z lavice Keli.,,Ani ne."Odpovím jí v klidu bez zmámek jakýhokoli vzrušení.,,Ty si se na to úplně vydlábl co"Ach jak ta mě zná.Pomyslím si v duchu.Nic neodpovím a jen ji s úsměvem na rtech kývnu.Zbytek dne probíhá normálně.Samej výklad,psaní a další blbosti spjatý s maturitou.Moc nad tím nepřemýšlím,nechám svý myšlenky brouzdat ,ležérně po okolí.Pak si vzpomenu na svýho oblíbence z fotek a už ho nemůžu dostat z hlavy.

,,Hej Wilieme?"Třese se mnou a volá na mě Keli.Jako bych byl v nějakým snu.Snažím se tam vrátit.Do představ s ním,ty doteky.Objímání a všechno kolem toho.Bohužel její intenzivní probrání mě,jí zabralo.,,Ano?"Otočím se na ní s otázkou ptajícím se obličejem.,,Nic,jen se chováš divně poslední dobou.Nevnímáš,zasněně hledíš kamsi do dálky a navím nemluvíš se mnou.Nemáš nějakou holku?Nebo ses do nějaké tajně zamiloval?"Žduchne mě lokte.,,Prosím tě."Odseknu její romantický výklad a zároveň uvažuji nad tím jak je blízko k pravdě.Jen kdybych jí mohl říct že sem si před uvědomil jak moc se mě líbí kluk a ještě k tomu vymyšlenej.Nepochopila by to,dokonce by mě zavrhla jako většina,možná celá třída.Rodiče,ti by asi zešíleli a nakonec mě zastřelili.Při té představě sem se usmál.

Cesta do školy je stejně monotónní jako do školy.Pár metrů před domem se těším až budu doma.Přidám do kroku.Skoro běžím.Nepřivolám si ani výtah a schody vybíhám s nadějí že dneska najdu další jeho fotku,kterou ještě nemám.Rychle se vyzuji,letím přes pokoje až do svýho a zapínám počítač.

Marně trávím několik hodin,před teď nenáviděným strojem,jež mi neodhalil žádnou jeho další fotku.Jdu spát a opět se neučím,mám unavené oči a hlad.To všechno mi je jedno,Myslím jen na Naruta.,,Chtěl bych být s ním.Tak moc s ním."Zaúpím do peřiny,aby mě nebyli tolik slyšet.Po mnoha marných několikahodinových pokusech usínám.Celou dobu se mi zdá jen o něm.Avšak tuhle noc,která by se zdála jako každá jiná,mi změnila život.

Když jsem spal tak byla v noci bouřka.Hodně silná,protože foukal orkán a lámal větvě,s ním se přihnali i podivně duhově zbarvený mraky.Kupili se nad naší čtvrtí a měnili barvy jako duha.Když se všechny proměnili na tak černou že okolní noční krajina vypadala oproti nim jako denní světlo,začali se tvořit blesky.Bylo jich moc.hodili do každýho domu a vyhodili pojistky v celým městě.Nejvíc jich však dopadlo na náš panelák a po elektrické síti se svezlo do našeho domu,mého pokoje a do počítače kterej měl být vypnutej ale nebil.Ty blesky udělali cosi nečekanýho a do dnešního dne nepochopitelnýho.

Ráno jsem se probudil a s ještě ulepenýma očima sem se snažil poslepu zacvaknout budík aby tolik neřinčel.Najednou se vypnul.Ještě jsem byl rozespalej tak sem si neuvědomoval co se děje.Posadil jsem se na postel a snažil se přijít k sobě po ránu.Najednou uslyším jak se otevírají dveře a v nich matčin hlas povídající si s mojí mladší sestrou.Otevřelo mi to oči.Stačil jen zlomek sekundy a já věděl,že můj pokoj není prázdný.,,Mami nechoď sem!"Zařval sem na ni.Dýky bohu se dveře v půli zastavili a já se tak mohl mohl rozběhnou je opět zavřít.,,Co to děláš Wilieme?"Ptala se mě přes zavřený dveře matka.,,Ale nic sem nahej a nechtěl sem abys mě viděla."Nijak zvlášť nekomentovala tuhle výmluvu kterou jsem si na rychlo musel vymyslet.Jenom v trenkách,opřenej o dveře jsem hleděl na návštěvníka,jež mě obdaroval svým příchodem.Byl asi stejně starej jako já.Blond vlasy,orandžovo-černá kombinéza a radostnej úsměv od ucha k uchu naznačujíc co to před ním stojí za šílence.,,Nechápu čemu se tlemíš"Vyjel sem na něj polohlasem.,,Asi mě beztak nerozumíš tak co."Říkal jsem mu aniž bych čekal nějakou odpověď.,,A proč by ne?"Odpověděl mi jako nic.Já jsem ztuhl a vykulil na něho svoje zelený oči.,,Já jsem Naruto Uzumaki a ty?"Představil se podal mi svoji ruku.Nevěřícně sem hleděl na dotyčnýho jako na přízrak.Neustále na mě hleděl svýma modrýma očima a krásným úsměvem.Já místo toho abych mu potřásl rukou,tak jsem jen sjel po dveřích na zem a sedl si úžasem na zadek.Bylo mu jasný že k němu asi nepůjdu tak se vydal on ke mě.To neměl dělat,protože jsem spanykařil a začal před ním jako rak couvat.Krok co krok se ke mně ale přibližoval.Byl tak blízko u mě že se mě mohl dotknout rukou,ale on to neudělal.Čekal až se jimi potřeseme.Nezbývalo nic jinýho než to udělat.Pomalu jako kdybych se snad bál že mi ji utrhne sem mu podal svoji.On ji vzal do své a potřsl.Byl to ten nejúžasnější pocit na světě.Věděl jsem,že ta osoba,která tu předemnou stojí je moje jediná a největší láska.Jenže v tu chvíli mi taky došlo,že když je tak krásnej a navíc původně i nakreslenej nemůže být na kluky jako já.Sjel mě z toho mráz po zádech.

Pootevřel jsem svoje dveře a zavolal na matku,že mi není nejlíp tak asi zůstanu doma pro dnešek.Jen cosi souhlasnýho křikla,ale já to už nevnímal a opět vzal za kliku aby byli dveře zavřený.Naruto něco chtěl říct,ale já mu to nedovil.Položil jsem mu skoro na pusu dva prsty v gestu a byl potichu a posadil ho na židli.Mezitím se odblíkl a čekal těch pár minut než můj zbytek rodiny se odebere za svými každodenními povinostmi.

Konečně byl v domě klid.Oba dva jsem se prohlíželi a ani jeden v tuto chvíli nechtěl nic říct.Najednou mě však začali napadat tisíce otázek..,,Jak si semka dostal?Jak to že žiješ?Si opravdu Naruto nebo jenom moje představa?"Začal jsem ho zaplavovat tisíci otázkami.,,Brzdi kovboji,nestíhám tě."Oznámil mi.,,Kovboji?"Zopakoval jsem co mi zaznělo v uších.Přemýlal jsem v hlavě ale v jednom díle tohle nic neřekl tak jak mohl přijít na náš sleng aniž by něco věděl.Asi to bude můj výtvor z hlavy.Pomyslel a trklo mi.,,Jo kovboji."Potvrdil to co řekl.,,No nudil jsem se tak jsem po asi třech hodinách pozorovaní tě,zapnul televizi.Ty víš jak se to používá?"Ohromeně sem na něj hleděl.,,No dovol v Konoze má každej televizi v každé místnosti."Oznámil hrdě.,,No Konaha."Začal jsem na něho opatrně.,,Konaha tu jaksi není.No to vím taky i bez tebe."Hleděl na mě jako na pošuka,kterej utekl z blázince.,,Sakura zkoušela nový druh přenášecího séra.Já ho vypil,pak si šel lehnout a probudil se tady."Vyprávěl jak se sem dostal.,,Naruto,to je sice hezký,ale bohužel Konoha tu nikde není.Jak to myslíš že není?"Nechápal význam těch slov.,,Ty i celá Konoha a všichni ostatní jste"Nadechl jsem se na tuto nemilou zprávu.,,Nikdo z vás v tomto světě neexistuje."Nechápavě na mě hleděl.Nakonec mu to došlo.,,Jak to neexistujeme?Vždyť já tu před tebou stojím,živej a zdravej."Dloubl si ruky aby potvrdil ta slova.,,Já vím,že se ti to zdá neuvěřitelný,ale dívej."Přešel jsme k počítači a snažil se ho zapnout.Kupodivu se na několikátej pokus rozjel.Najel na svoje oblíbený stránky o seriálu Naruto začal mu ukazovat.,,Vidíš,tohle je to o čem sem mluvil."Ukazoval jsem mu jednotliví lidi a všechno co k tomuto seriálu patřilo.Jenže když jsem hledal podrobněji abych mu ukázal jeho samotného tak ho ne a ne najít.Zkusil jsem to i na jiných stránkách,ale Naruto jako osoba nikde.Pak mi to začalo dávat smysl.Nemůže být přece tady a tam zaráz ne?Hleděl na mě s úžasem a jemu zřejmě došlo jak a co je to všechno možný.,,Takže tu asi nějakej čas zůstanu."Dodal smutným hlasem naznačujícím,že se bojí o to aby se vrátil vůbec.,,Můžeš tu zůstat jak dlouho chceš."Dodal se smutkem na hlase ale radostí v duši.,,A tvojim rodičům to vadit nebude?Ne řeknu že si kamarád co potřebuje spolubydlení a z mýho účtu budeš jako že platit nájem.To nemůžu přijmout."Dodal hrdě a vypjal hruď.Přišlo mě to strašně směšný tak sem se začal strašně smát a on na mě znova hleděl jako kdybych spadl z jahody na záda.,,Nemůžeš,ale musíš."dodal jsem když konečně dozněl můj ještě místy pubertální zlozvyk.,,Najdeš si práci a splatíš mi to,ale teď vyrážíme ti koupit normální oblečení aby si mohl chodit ve společnosti.Co je na tomhle oblečení tak divnýho?"Ohradil se a tahal za vrchní část mikiny.,,Nic,ale tady je to takoví."Nemohl sem najít to správný slovo.,,divný."Chvíli se na mě díval pak šel za mnou do před sině kde sem se obul a vyrazili na nákupy.

Lidi se po nás dvou dívali.Hlavně teda po Narutovi,protože ten zbuzoval pozornost,když to řeknu v skromným slova smyslu.Dorazili jsem no mýho oblíbenýho nákupního střediska a začali prolízat každej obchod.,,Už bude konec?"Ptal se po několika úmorných hodinách blonďák se strhaným výrazem v obličeji.,,Takhle mě nezřídil ani Jiraia svýma tréningama jako ty."Dodal.Jen jsem se na něj usmál a vrazil mu do ruky mikinu.,,K čemu mě to bude v létě?"Hleděl na mě jako na tykev.,,Běž si to zkusit."Říkal jsem mu s výrazem,jestli mě budeš ještě chvíli odporovat tak na tom budeš špatně chlapče.

Vylezl ze zkoušecí kabinky a vypadal úžasně.Tmavě modrý flýsový rifle tmavý barvy triko s potiskem draka a mikinu uvázanou jenom kolem krku.,,Tak co stačí?"Nemohl sem mu nic odpovědět ,protože mě znova uchvátil svojí krásou.,,Hej,mluvím s tebou.Mával mi před obličej rukou jako na taxík.,,Jo,vypadáš v tom úžasně."Pochválil jsem mu to.,,Myslíš?"Nevěřil moc mým slovům a otočil se pomalu kolem dokola a já tak mohl vidět jak to na něm dokonale sedí.Když se dotočil uslyšel jsem jak mu zakročilo v břiše.,,Promiň"Trochu se začervenal a to bylo tak rozkošný.No bodejť ne když jsem od rána nic neměli a bylo půl třetí.Zaplatili jsem za to všechno a šli o patro níž se najíst.,,Je mi líto rámen tu nemají,ale mohl by sis dát nudle pokud chceš?Jak víš že mám rád nudle?"Nechápal,že můžu vědět něco z jeho soukromí.,,Něco mám teda vem,mě hlavně s nudlema a já nám zasednu místo."Řekl hnedka a šel vybírat místo.Já si objednal moje nejoblíbenější jídlo smažák a hranolky.Chvíli mi ale trvalo najít Naruta.Byl až vzadu, u okna kde byl krásnej výhled na ruch velkoměsta.Dal jsem před něj jídlo a posadil se.Hned se do toho pustil a zároveň pozoroval mě co to jím,protože to nikdy neviděl.,,Chceš ochutnat?"Nastavil jsem mu svoji vidličku,na které se zrovna táhl sýr a pár hranolek,protože jsem už nemohl vydržet jak se na mě hladově dívá.,,Mám svoje."Odpověděl.Já neřekl ani slova vidličku mu přisunul blíž o kousek.Neváhal ani vteřinu a málem ji ukousl,jelikož byla plastová.,,Dík"Říkal mi s ještě plnou pusou.,,Je to fakt dobrý.Na rámen to nemá,ale je to lepší než zdejší nudle a podíval se na svoje zbytky.Přišel mi tak rozkošnej,kdybych mohl tak bych tam na něj skočil a zulíbal ho k smrti.Ze snění mě probrali až jeho otázky.

,,Ty jsi říkal,že o mě víš všechno?"Potrvdil jsem mu to souhlasným kývnutím.,,Takže víš i věci který neví nikdo z vesnice o mě?"Opět sem mu kývl,ale směr otázek se mi moc nebil.,,A co například víš co nikdo jinej?"Začal vyzvídat,,Je těžký si vzpomenout teďka hned,ale vím že miluješ Sakuru,zrovna nedávno ses naučil novou techniku a odešel si s Jirayu znova trénovat a nikomu si to neřekl."Vykulil na mě oči a věděl že o něm vím asi všechno.,,No ty o mě víš všechno,ale já o tobě skoro nic tak mi něco řekni.A co bys přesně chtěl vědět?Co máš rád?Co rád děláš?Máš nějakou holku nebo někoho rád?A tak,prostě něco abych o tobě věděl."Začal vyzvídat blonďák.,,No mám rád jídlo,lidi,rád se bavím s fajn lidma na skvělé zábavě.Holku nemám,ale někoho miluju to je pravda.Baví mě se dívat na televizi a chybí mě láska.To je asi to důležitý ode mě všecko."Skončil jsem a podíval se na něj.,,A koho miluješ?"Začal vyzvídat s nadějí v hlase že mu řeknu něco co nikdo neví.,,Sory ale to ti říct nemůžu."Oznámil jsem mu pevným rozhodnutím.Zklamaně zvěsil hlavu a díval se do svýho jídla.

Dny ubíhali a my se snažili dojít na to jak se sem Naruto dostal.Samozřejmě to bylo zbytečný protože,kde nic tu nic.Tak se začal Naruto začleňovat do společnosti.Našel prozatím brigádu,já ho seznámil s několika spolužačkama aby se nebavil jenom se mnou a jinak jsem čas trávili spolu.Blbli jsem spolu,hrály hry ,chodili plavat a dělat jiný sporty.Dost mi to prospělo a já konečně aspoň trochu díky němu zmužněl.

Naruto se začal začal kamarádit hodně s moji sousedkou z lavice Keli.Ta se mu docela líbila.Jednou ji pozval na rande a ona přijala.Já to nevěděl,ale náhodou jsem je vyděl jak spolu sedí a zrovna na lavičce a dávají si pusu.Dost mě to naštvalo a šel sem nejkratší cestou domů.Naruto o mě zahlídl.Rychle se s ní rozloučil a běžel za mnou.Když jsem dorazil domů tak mě všechno vadilo.Zalezl jsem do pokoje začal rozhazovat a rozbíjet věci všude okolo.Když došel domů Naruto,bylo ve vnitř už takovej bordel,že se mu k Wiliemovi špatně chodilo.

,,Tebe vadí že sem s Keli?"Podíval jsem se na něj vražedným pohledem.,,Ne to mě nevadí."Procedil jsem skrz zuby a dál ničil vše okolo.,,Tak proč se zlobíš?"Nechápavě se mě ptal.Místo odpovědi kolem něj prosvyštěl polštář takovou rychlostí,že se rozplácl o zeď roztrhl.Vypadalo z něj hodně molitanových kousků.,,Tak promiň jestli tě něco naštvalo.Si debil!"Zařval jsem na něj a hodil další polštář,který udělal to stejný co první.Neměl jsem už síly na to rozhazovat dál věci.Opřel sem se o zeď a sedl si na zem.Hlavu vložil do dlaní a nechal téct slzy bolesti.Naruto mezím došel hned vedle mě a chtěl mě pohladit.,,Nesahej na mě."Zavrčel sem akorát a dál nechal kapat ty slané kapky.Dlouho bylo ticho a já věděl že nad něčím přemýšlí.

,,Wile.Hmm"Znova sem mu odpověděl svým ledovým tónem.,,Já vím že mě miluješ:"Dodal tiše,ale já to slyšel jakoby mi to vykřikl do ucha.Nemohl jsem se,ale chtělo se mi se na zahledět do těch nádherně modrých očí.,,Wile,já jsem se líbal s Keli jen protože,že jsem věděl že tama půjdeš a uvidíš nás.A proč si to udělal"Vapadlo ze mě.,,Protože sem doufal že se konečně rozhoupeš a řekneš mi to,jenže ty místo toho tady ztropíš takovouhle scénu jako nějaká holka."Skoro šeptal blonďatý mladík.,,Víš ty jaký to je,byt s osobou kterou nadevše miluješ a nemůžeš jí to říct jen proto že by ses jí zkusil?Hmm?Tak co víš to?"Konečně jsem na něho pohlédl s ještě uslzenýma očima.,,Proč zhnusil?"nechápavě dodal a začal se ke mně přibližovat ,,To snad ne?"Vyhrklo ze mě a odtáhl se co nejdál.Rychle jsem vzat a snažil se odejít.Jenže on byl silnější a taky rychlejší.Stáhl mě k sobě dolů,shodil na zem a přitiskl se na mě.Ruce mi držel nad hlavou a přibližoval se tváří k té mé.Já se mu spozel a nechtěl jsem aby to udělal,protože se mi to zdálo celé jako nějakej nešťastnej vtip.Dotkl se svými rty těmi mímy.Dotkl se jich jako kdyby to bylo to nejvzácnější na světě.Zmítal jsem se pod ním a chtěl se vyprostit,ale čím dýl ten polibek trval tak sem mě opouštělo víc sil.Nakonec jsem se přestal zmítat úplně a jen ležel a vychutnával si ten krásný okamžik.V celím těle sem cítil mravenčení,v hlavě výbuch a srdce se mohlo zbláznit radostí tak snad dělalo přemety.Hleděli jsem si do očí v ten okamžik.Pustil moje ruce a chytil mě kolem pasu.Začali mi znova téct slzy.Naruto to nečekal a odtáhl se odemě.Chtěl svůj pokus skončit a odejít,protože si myslel že mi ublížil,ale to mu nevyšlo.,,Ty seš takovej kretén."Skoro sem na něho až řval.Nechápavě na mě hleděl.Já se jen usmál rychle ho ze sebe shodil a vymrštil se na něj.,,To sem nebrečel kvůli bolesti,ty hlupáku."Oznamoval jsem mu a utřel si poslední slzu.

Naše rty se znovu spojili.Hráli si na tu nejněžnější baletku jež bruslí po ledě jak jsme mohly.Oba dva jsme cítili to ,co nikdy před tím.Dávali jsme do polibku svoje nejniternější city,které jsem se báli projevit navenek.Věnovali jsme si další a znovu.Bylo jich tolik že už bylo zbytečné je počítat.Dostávali jsem se někam jinam,do míst kde ani jeden z nás dvou nebil.Naše polibky se prohloubili a my začali hru jazyků,jež nás utvrzovala v citech k tomu druhému.Začal jsem jezdit rukou po Narutově těle.Nejprve po vnější části a poté,jsem začal rozepínat jeho košili.Najednou přede mnou ležel v půli těla nahý a já se mohl kochat tou nádherou.Jemně jsem kousl do jeho a slyšel jeho milostné zasyčení.Pokračoval jsem dál a snažil se objevit jazykem každičkou část jeho těla.Svíjel se pode mnou a já věděl že nesmím polevovat.Pomalu jsem mu sundal i kalhoty s trenkama a tak pode mnou ležel jen tak ,jak ho bůh stvořil.Laskal jsem jeho břicho sjížděl čím dál níž .Mladík jež jsem tak upokojoval se svíjel v blažené euforii.Jeho úd jsem jemně laskal a pak vložil do úst.Střídavými pohyby sem jej přiváděl na pokraj šílenství.Najednou jsem,ale přestal a vyslíkl se.Obkročmo jsem se posadil na Naruta a začal tak vnikat jeho úd do mě.Trvalo to než jsem na něj úplně dosedl a překonal bolest jež mnou prostupovala.Můj společník ležel na zemi a měl do této chvíle zavřené oči.Určitě se snažil nepřerušit tuto chvíli jeho vyvrcholením.Konečně překonal svoji hranici.Posadil se uchopil mě jednou rukou za pas a druhou za moje mužství.Díval se na mě těma svýma nebesky modrýma očima a já věděl že to bude od teď jenom a jenom lepší.Začal se rytmicky pohybovat a zároveň se svojí rukou pohyboval tak abych byl ve stejné extázi jako on.Pomalu z zrychloval a já věděl že brzy přijde náš blažený konec.O jsme slastně vykřikli.Leželi jsem vedle sebe,s propletenými ruky a dívali se do očí.Nebylo třeba slov,oba jsme věděli co ten druhý cítí.

Druhej den ráno přišla moje druhá vlna osudu,která vše změnila.,,Naruto,rozhodl jsem se že to všem řeknu.Jsi si jistý?"Nedůvěřivě na mě hleděl,ale věděl že co si usmyslím bude po mým.

Jako první přišla na řasu škola.Když jsem takle veřejně vystoupil a řekl to,tak na mě zprvu hleděli jako na blázna s nejapným vtipem a když jim docházelo,že je pravda tak se ke mně obrátili zády a většina mě zarhla,jedinej člověk se mnou měl lítost byla Keli,ale díky společenské kastě se raději ani ona se mnou nebavila.

Rodiče to vzali podobně jako moji bývalí přátelé.Teda až na jedinou vyjímkou,vyhodili nás oba na ulici.Takže odedneška jsou z nás oficiálně bezdomovci.,,Promiň asi jsem to dost neuvážil."Omlouval jsem se Narutovi,když jsme na něm seděl.,,Zřejmě."Odpověděl neurčitým tónem.

Dny ubíhali a my,i když bez domova byli velice šťastní.Po týdnu se opět stala věc,která nás dala dohromady.Zrovna byla noc a my se omylem zatoulali na elektronickou skládku.Zvedl se velký vichr a naší jedinou nadějí bylo se tam někde schovat.Brzy po tom se přiřítili mraky a hned po nic blesky.Myslely jsme si že tohle je pro nás špatný.Když začli blesky padat,tak jsem se oba báli tak že jsem si nadělali do kalhot.Jeden prolítl jen pár centimetrů nad hlavama zrovna do jednoho z počítačů.Ostatní co přicházeli po něm se snažili uhodit taky do něj.Pro nás to bylo jako s noční můry tak jsme zavřeli oči a jen doufali že to přežijem.

Najednou jsme se probudili na místě pro mě úplně cizím.,,Konoha?"Nemohl uvěřit svým očím,když vyslovoval to jméno Naruto.,,Konoha"Říkal už radostně a vedl mě za ruku pro něj reálně a pro mě jen vysněným městem v seriálu.Táhl mě skrz ní a vykládal kde co je,jako malé dítě o vánocích až došel před svůj starý byt.Zašmátral pro náhradní klíč pod rohožkou a odemčel.Já byl celou dobu jako v Jiříkově vidění,jako kdyby se mi to zdálo.,,Tak a od teď budeš bydlet tady se mnou."Usmál se na mě a věděl že od teď bude všechno lepší.,,Neměl by jsi zajít za Hokage a oznámit že jsi dorazil po tak dlouhé době?To počká"Usmál se na mě,přitáhl si mě k sobě,objal kolem pasu a zavřel dveře.

KONEC

Utíkala

12. února 2010 v 10:54 | Dommy
Utíkala.Utíkala a utíkala!pak narazila do černovlasého,černookého chlapce.Byl to Uchiha.Rozklepaně na něj koukala a pololežela na zemi.chlapec na ní kouknul.Dívce ukápla slza.Byla celá od krve.Chlapec si k ní kleknul "co je ti?"řekl mile.Dívka se rozkřičela "A-ááááh!nech mě na pokoji!"u toho jí kapaly slzy a kroutila se na zemi vztekem.Chlapec jí chytl jednou rukou za záda a druhou za hlavu a přitiskl jí k sobě.Dívka se v tu ránu uklidnila a vydýchávala.Chlapec jí objímal "klid….buď klidná! To bude v pořádku!"Dívka zavřela oči a omdlela.Chlapec jí vzal do náruče a nesl jí k sobě domů.Když přišel domů očistil jí od krve a položil do postele a opatrně zakryl dekou.Když se dívka probrala koukala kolem.Pak si sedla "kde to jsem?"Rozhlédla se a viděla chlapce co jí donesl tam kde teď je."Kdo jsi?! A kde to jsem?!"křikla na něj.Chlapec k ní přistoupil a sedl si k ní."já jsem Uchiha Sasuke….jsi v Uchiha klanu….u mě doma…"řekl jí.Dívka řekla "Aha" a chytla se za hlavu.Chlapec jí upřeně pozoroval."a jak se jmenuješ ty?"."Yumiko…Nakashima…."Řekla a koukla na něj.Když chlapec pohlédl do jejích očí,viděl tam spoustu smutku a strachu."krásné jméno…"Řekl a usmál se.Dívka mu opětovala úsměv,ale jen na krátko."Co se ti stalo?že si tak křičela?"zaptal se jí opatrně.Dívka jen odpověděla: "Jsem samurai…a-a dostala jsem příkaz zabít svojí rodinu."Ukápla jí slza.Chlapec ztuhne a zorničky se mu zmenší.Vidí v ní svého staršího bratra,který také vyvraždil celý jeho klan kromě jeho."c-celou svoji rodinu?"Zorničky na očích se mu klepaly.Dívka se rozbrečela a odejmula chlapce."Já svojí rodinu nechtěla zabít!"Kapali jí slzy na jeho rameno.Chlapec jí obejmul."to bude zase dobrý….můžeš tu zůstat se mnou a nebudeme sami ani jeden….ano?"Dívka jen z brekem přikývla "H-hai!"Chlapec se na ní podíval a utřel jí slzy."Už nebreč."Usmál se a pohladil jí po tváři.Dívka přestala ronit slzy a uklidnila se.Chlapec pravil: "nechceš něco sníst?" Dívka přikývla:"Ráda!"Chlapec jí vzal za ruku a pomohl jí vstát z postele."dám ti něco nového na sebe…."Řekl a otevřel svojí skříň.vytáhl nějaké menší triko a tepláky a podal jí to.Dívka si to vzala."Arigato gozamaishu Uchiho Sasuke!".Chlapec šel zatím do kuchyně připravit něco k jídlu.Dívka se převlékla a přišla za ním."A kam mám dát tohle?Ukázala na své složené oblečení."To klidně vyhoď budeš mít nové oblečení!"Řekl chlapec a usmál se.Díva tedy oblečení vyhodila.Chlapec si sedl ke stolu a podal Dívce jídlo."Sedni si…"usmál se.Dívka si vzala jídlo a čínské hůlky a sedla si."Itadakimasu Sasuke-san!"začala jíst."Itadakimasu!...Yumiko-chan!"řekl s úsměvem a taky začal jíst.Když oba dojedli tak chlapec pravil: "pojď…půjdeme ti do Konohy koupit nové oblečení…."usmál se.Dívka přikývla"Hai Sasuke-san!"Šli tedy do Konohy.Nebylo to daleko.Za nedlouho stáli před obchodem s oblečením.Vešli.Chlapec začal vybírat.vybral jí nádherné červené kimono které zářilo na dálku."Ták to je to pravé přesně pro tebe!"prohodil a koukl na Dívku.Dívka pohlédla na kimono a rozzářili se jí oči."J-Je nádherný!...e…Sasuke-san to…" "Ale to nic není"usmál se na ní.Chlapec zaplatil kimono a šli společně domů.uprostřed cesty si dívka sáhla na pas."heh!!Moje katana! Nemám jí!"Zděsí se.Chlapec jí uklidňoval:"Neboj!koupím ti novou!"Usmál se."A-Ale já nevím jak ti poděkuji za tohle!"Chlapec na to odpověděl:"Nemusíš mi děkovat."A usmál se na ní.šli tedy do obchodu s katanamy.Chlapec jí vybral katanu velice vhodnou pro boj na blízko."Nevím jak ti to oplatím!"naříkala dívka.Chlapec se usmál"třeba jednou mi pomůžeš!"a zaplatil katanu.Šli tedy konečně domů.Dívka si připnula katanu k pasu a šla vedle chlapce cestou domů.Když přišli domů tak už byla na obloze tma.Chlapec pravil:"Yumiko-chan…pojď půjdeme spát…musíme si odpočinout…ano?"Dívka jen přikývla:"Hai Sasuke-San."Šli tedy spát.Ráno chlapec časně vstal a probudil opatrně dívku."Yumiko-chan probuď se!"Pravil:"půjdeme dnes na výcvik!"Dívka se probrala a pohlédla na chlapce"Sasuke-san?na výcvik?"vylítla s postela až to chlapce vyděsilo."Jupí! na výcvik!"křikla.Chlapec se usmál a podal jí její nové červené kimono.Dívka poděkovala a oblékla si kimono."Sluší ti ti"Prohodil chlapec a jemně se začervenal.Dívka se usmála a také se jemně začervenala."Tak jdem?"Zeptal se chlapec."Hai Sasuke-san!"Tak tedy šli.Šli docela hluboko do lesa.Když došli na Chlapcovo cvičiště,chlapec pravil:"budu tě cvičit na boj na blízko ano?""Hai!".Chlapec si z pouzdra vytáhl kunai."pojď! útoč na mě!""Hai Sasuke-kun ale dávej prosím pozor!"Rozběhla se proti němu s katanou v ruce připravenou k boji.Chlapec aktivoval "sharingan"(Kekei genkai-vrozená schopnost která se dědí jen po příbuzných)a pozorně sledoval dívčiny pohyby.Dívka přiběhla k chlapci a ze z hora sekla katanou dolů po chlapci.Chlapec její útok bránil kunaiem který držel v ruce.Dívka se v tu ránu rychle otočila k chlapci zády a sekla katanou za sebe na chlapcův bok.Chlapec rychle vyskočil do vzdychu aby ho dívka nesekla,udělal salto do zadu a octl se za dívkou která hned reagovala na jeho pohyb a zase z vrchu sekla dolů po chlapci.Chlapec zase zabránil útok.Dívka rychle uskočila a zase se rozběhla proti němu.Chlapec stál a čekal na její další útok.Dívka tentokrát neútočila z vrchu ale sekla katanou do boku. Kdyby chlapec neměl sharingan byl by už dávno mrtvý nebo zraněný.Rychle zase uskočil do vzduchy a soustředil chackru na nohou a stoupl si na strom hlavou dolů.Dívka se na něj koukla."Jak si to udělal?"křikla na něj zvědavě.Chlapec jí odpověděl:"to kvůli chackře.""Aha"odpověděla dívka a vyskočila do vzdychu za chlapcem.Takhle jejich společný život pokračoval celý rok.Ale pak se přihodilo něco co dívka vůbec nečekala.Ráno když se probudila,chlapec nikde nebyl….Šla ho hledat.V domě ho nenašla a tak šla ven.Hledala ho rychlostí blesku po celé konoze.Pak vyšla z konohy i když věděla že to bude nebezpečné.po dlouhé cestě lesem ho zahlídla."Sasuke san!"křikla na něj a přiskákala k němu ze zadu.Chlapec se otočil ale byl úplně jiný.Měl jedno oko černé jako normálně a druhé oko měl jako had a po ´tele měl rozmístěnou prokletou pečeť.Dívku to hrozně vyděsilo."Sasuke-san…"Strachem se jí zastavil dech.Chlapec na jednou zaútočil na dívku která nic nečekajíc schytala ránu a svými zády zlomila 2 stromy a do 3 udělala díru."Proč si to udělal Sasuke-san?!řekla a ukápla jí slza."A kam vlastně chceš jít?"ptala se ho s vyděšeným výrazem a slzách v očích."Co s tebou je?"Rozbrečela se.Chlapce to zřejmě vytočilo.Vrhnul se na dívku a vrazil jí pěstí.Dívka plivla krev z pusy a s brekem řekla:" Sasuke-san proč to děláš? Co je ti?Sasuke!já tě miluji!"plakala."miluj mě prosím!"Říkala v slzách v očích a krví u pusy.Chlapec jen odsekl:"To mě nezajímá!"."Tak to nemám důvod žít!"Prohodila dívka a hmatala po kunai.Dívka si chtěla kunai bodnout do sebe,ale v tu chvíli jí chlapec chytl ruku a pravil:"Ale proč by nemělo cenu žít?Láska není nic,jen proradná svině!"Dívka pustila kunai a s potlačovanou bolestí vstala."Chceš odejít?dobře ale musíš mě zabít!"Křikla na něj.Chlapci se začalo na ruce formovat Chidori."Žádnej problém!"chytl dívku za límec a zvedl jí do vzduchu.V ruce mu jiskřilo chidori a dívka jen bezmocně čekala na svou smrt.Najednou chlapec pustil dívku na zem a chidori mu zmizelo z ruky.Chytl se za prokletou pečeť a ta začala mizet.Dívka se při pádu hlavou bouchla o strom a v bezvědomí padala dolů z výšky stromu.Chlapec se vzpamatoval a když viděl dívku padat tak skočil za ní,chytl jí a bezpečně s ní dopadl na zem."Yumiko! co je ti?!"zděsil se když viděl krev u jejích úst.Dívka se pomalu probrala a pohlédla na chlapce co jí držel v náruči."S-Sasuke…-s-a…."Nedořekla to a začala vykašlávat krev."Yumiko!"křikl na dívku.Dívka dokašlala a odejmula chlapce."Sasuke miluji tě!"řekla ještě jednou a ukápla jí slza.Chlapec jí k sobě přimáčkl ale jemně aby jí neublížil víc než ublížil."taky tě miluji!"Dívka se radostně usmála."vážně?"Chlapec přikývl.A od té doby žijí šťastně až na věky.A měli spolu 2 děti holčičku a chlapečka.

Spíš?

12. února 2010 v 10:50 | Dommy
,,Sasori-danna,spíš?"
...
,,Danna?"
Červenovlasý muž otevřel oči a ledovým pohledem zpražil blonďatého chlapce.
,,Jak bych asi mohl spát,Deidaro,když nezavřeš pusu?" odsekl,ale nahým tělem se k chlapci přitiskl.
,,Gomene,danna..." omluvil se Deidaro a s lehkým pocitem zklamání zase zavřel oči.Dlouho to ale nevydržel a když oči otevřel,setkal se s pohledem svého partnera.
,,Co se děje,Sasori-danna?" zamžikal překvapeně,ale dál se vpíjel do očí Sasoriho.
,,Chceš to,viď?" ušklíbl se Sasori.Je tak čitelný...Tak čitelný a krásný,pomyslel si,očima hypnotizoval Deidarovo mladé tělo a nemohl se ho nabažit.
,,O čem to mluvíš,danna?" užasl Deidara,ale jeho "nevinné" oči mluvily za vše.Sasori se s předstíraným ledovým klidem pod dekou přesunul nad Deidaru a vášnivě ho políbil.Jazykem si našel cestu dovnitř a prozkoumával Deidarova ústa.Chlapec omotal své ruce kolem Sasoriho a vískal jeho červené vlasy.Sasori se pomalu dostal k Deidarovu krku.Přesouval se níž a níž a nepřestával jeho tělo laskat a hladit.Poslouchal Deidarovy slastné vzdechy a cítil jeho hebké ruce ve svých vlasech,a už jen to ho naplňovalo pocitem uspokojení.Jazykem se dostal až k jeho klínu a tam se zdržel nejdéle.Jak ho jazykem laskal a rukou hladil po vnitřní straně stehen,Deidara zatínal své ruce do prostěradla,hlavu zakloněnu a v očích vzrušený,touhou zastřený výraz.
,,Sa-so-ri...!" vykřikl přerývaným dechem a vyvrcholil. Sasori se zvedl a naposledy jej políbil,pak si ale lehl zpátky vedle něj a otočil se k němu zády.
,,Miluju tě,Sasori..." zašeptal Deidara vyčerpaně a pohladil Sasoriho po zádech.Zklamalo ho,když viděl,že to s ním nic nedělá.Povzdychl si a zezadu se k němu přitulil.Měl to čekat,loutka přece žádné city mít nemůže,říkali mu to,ale on tomu nevěřil,odmítal to přijmout.
,,Sasori-danna,spíš?"
Ticho.
,,Danna?"
Oči červenovlasého muže se neotevřely,ani se sebeméně nezachvěly.Tentokrát už opravdu spal.

Naruto Yaoi xD

12. února 2010 v 10:47 | Dommy
Vítejte zpět v jedinečné show, která odhalí hrůzy Naruto Fanfiction obsahujících Yaoi.
Tak do toho, Naruto!
-----------------------------------
Naruto- Dnes s námi bude o Yaoi v Naruto Fanfictions mluvit Sasuke. Takže Sasuke, co si myslíš o lidech, kteří píšou Fanfiction obsahující Yaoi?
Sasuke- No, já si myslím, že Fanfictions které obsahují Yaoi a jsou na Naruta jsou hrozné z mnoha důvodů. Zápletky naprosto převrací charakter a osobitost příběhu! Myslím si, že jsou krajně nevhodné.
Naruto-....A?
Sasuke- A co? Mám snad říct ještě něco?
Naruto- Jo! Neměl bys snad říct : "A já jsem zcela proti.." ?!
Sasuke- Um, ale já jsem proti tomu říct, že jsem zcela proti...
Naruto- Chceš snad říct, že tyhle fanfictions SCHVALUJEŠ?!
Sasuke- No, dělají ze mě gaye...a my jsme obvykle pár...a to není tak odlišné od skutečnosti, takže ANO! Naprosto je schvaluji!
Naruto-Chceš tím snad říct, že jsi gay? A jestli jo, tak....a sakra...
Sasuke- Ano a strašně se mi líbíš.
Naruto-....................................
Sasuke- Dneska vypadáš vážně rajcovně....(Vrhne se po Narutovi)
Naruto- Eep! Slez ze mě!!!
-----Beeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeep----
Omlouváme se, ale show byla zastavena pro nenadálé problémy se Sasukem.
------------------------------------------
Naruto- A jsme zpět! Heh..Nyní jsme tu s Itachim, abychom diskutovali o ItaKisa Fanfictions. Takže Itachi, co si myslíš o lidech, kteří píší tyto povídky?
Itachi- No, uh, já si myslím - POČKAT! Řekl jsi právě Ita-KISA?! Oni mě párují s Kisamem? Oh, můj Bože! Mé sny se stávají skutečností!
Naruto-STŘIH!!!!!!!!
-----------------------------------------
Naruto- Náš další host není nikdo jiný než Shikamaru! Taaaaaaak Shikamaru, pověz nám jaké jsou podle tebe Naruto Fanfictions?
Shikamaru- Tak nepříjemný....
Naruto- A co přesně je tak nepříjemné?
Shikamaru- Oh! Chouji byl minulou noc v posteli HROZNÝ! Celý den jsem nemohl chodit!
Naruto-............Ježiši..STŘIH!!!!!
-------------------------------------------
Naruto- Je tu s námi Gaara! Takže Gaaro, co si myslíš o GaaNaru Fanfictions?
Gaara- Nasnáším je!
Naruto- Výborně, proč?
Gaara- Protože Lee je pro mě ten jediný!
Naruto-......Do hajzlu! STŘIH!!!!!!
-----------------------------------------
Naruto- Neji, ty zajisté nesouhlasíš s paringem v Naruto Fanfictions!
Neji- Samozřejmě!
Naruto- Uf, skvěle. Můžeš nám říct proč?
Neji- Protože by to měly být Yaoi TROJICE! Jako třeba GaaNaruNeji! (Vrhne se na Naruta)
Naruto- SAKRA!!!! ZNOVU NE!!!
----Beeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeep---
Omlouváme se, ale show byla znovu přerušena, tentokrát pro nepředvídatelné problémy s Nejim.
----------------------------------------
Naruto- Fajn, další host je Iruka, který by měl s námi brzy navázat spojení.
Iruka- (Ozývá se jen hlas) Kurva! Kurva! Kurva!
Naruto- Oh...to je on a zní to jako by byl kvůli něčemu naštvaný...Iruka?
Iruka- (Stále mino) Kurva!
Naruto-......?
Iruka- Kurva! RYCHLEJC!
Naruto- ..............!!!! Do prdele! STŘIH!!!
Iruka- Jo! Tohle řekni Kakashimu!
Naruto- ŘEKL JSEM STŘIH!!!!!
Sasuke- Naruto??
Naruto- Do prdele!...Znova!
Sasuke- Čteš mi myšlenky....
-----Beeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeep-----
Velice se omlouváme, ale show byla kompletně ukončena, protože tento pořad už nyní nelze vysílat ve veřejné televizi. Teď musím jít pomoci Narutovi dostat se ze spárů Sasukeho a Nejiho....
 
 

Reklama