Září 2011

Nice Dream

5. září 2011 v 14:12 | Kira |  Povídky
Třetího září se mi o něm poprvé zdálo. Pamatuji si jenom malinkou část. Tu nejhezčí. A ta ani zapomenout nejde. Bylo to zvláštní až nemožné, ale krásné. Vzpomínám si: Bylo to v Babičině bytovce… Divný. Stáli jsme se sestrou naproti hloučku sedících kluků. Nikoho jsem tam neznala. Jen jeho. Měl na sobě spoustu řetízků. Asi tři. Moc to není ale mě to tak přišlo. Taky si pamatuju na Hnědovlasého klučinu, sedícího uprostřed. Měl na sobě totiž zvláštní řetízek. Na můj vkus moc tlustý, ani nevím jak ho popsat. Obyčejný teda nebyl. Měla jsem výpadek, takže si pamatuju, že všichni kluci se najednou pokoušeli Vojtovy vzít řetízky. Docela se jim dařilo. Vojta se bránil minimálně a občas je okřikoval. Když se klukům podařilo vzít první řetízek, začal se bránit víc. Chtěla jsem taky jeden… Byl přece jeho. Nedal mi ho. "A dáš mi svůj náramek?" Zůstala jsem pohledem na jeho ruce, kde se mu leskl stříbrný náramek. "Né" Pak další výpadek. Ani nevím jak, ale do ruky se mi dostal jeho náramek. Všimla jsem si jeho pohledu na mě. Pak se snažil rychle zvednout a vzít si zpátky svůj řetízek. Kvůli klukům, co si rozebírali jeho řetízky se mu to nepodařilo. Takže jsem měla náskok na útěk. Začala jsem rychle utíkat. Vyběhla jsem ze dveří a schody brala po dvou. Běžel za mnou. Byl pro mou smůlu dost rychlý. Smála jsem se. Sestra běžela hned za námi. Když jsem seběhla schody, udělala jsem osudovou chybu. Vběhla jsem do sklepa, který má jen jeden vchod. Vběhla jsem do prvních dveří a zabouchla je za sebou v domnění, že ho tím zdržím. Ale do druhých dveří jsem nechtěně strčila a ty se zabouchly. Ani nevím jak, ale Jeho náramek byl najednou v mojí kapse. "Sakra!" Vyjekla jsem na zabouchnuté dveře a věděla, že nemá cenu je znovu otevírat. Ani jsem se nestihla otočit a on mě chytl kolem pasu a táhl mě zpátky. Vyjekla jsem, ale udýchaně se smála. Další výpadek. Ani jsem nevěděla, jak ale octla jsem se čelem k němu. Na nohách jsem nestála. Nohama jsem ho objímala kolem pasu a rukama kolem krku. Pamatuju si, že jsem pravou ruku měla na jeho levé lopatce. Vydýchávala jsem se zatím, co on mě nesl do schodů, abych mu znova neutekla. Sestra byla najednou pryč. Cítila jsem jeho tlukot srdce, vnímala teplo jeho těla a dívala se na mojí ruku na jeho lopatce. Měl fialové triko. Něco mi říkal. Neodpovídala jsem mu páč jsem neslyšela, co mi říká. Už si ani nepamatuji jeho hlas. Jenom jsem si přála, aby ty schody byly nekonečné. Ať byly nebo ne, bylo to už jedno. Probudila jsem se. Rozlepila jsem oči a mžourala do tmy. Stále jsem cítila teplo jeho těla a mělo pocit jako by moje ruka byla stále na jeho lopatce. Srdce mi bušilo tak silně, že jsem ho cítila, i slyšela. Vzpamatovávala jsem se z tranzu krásného snu. Možná jsem napsala tři stránky, ale ve snu mi to přišlo jako pět minut. Pak jsem spokojeně usla.