Smrt pro lásku

1. července 2010 v 13:38 | Saky Uchiha |  Povídky
Stejně jako v jiné části země, tak i tady by mělo svítit nádherné slunce. Ale opak je pravdou. Slunce sice svítí,ale velmi slabě. Černé mraky se stahují nad celým městečkem, nebo spíše větší vesnicí. Už to bude pár měsíců, co chodí s tím nejúžasnějším klukem z celého města. Právě leží na posteli a přemýšlí. Přemýšlí nad spousty věcí, ale jednou si je určitě jistá. Jím. Svým andělem. Taky o něm věděla tři věci. Za prvé, je milý, hezký, ale i celkově tajemný a trochu i odtažitý. Za

druhé, a ona nevěděla jak moc ta stránka silná je, touží po pomstě, ale také i po ní. A nakonec za třetí, že ho bezmezně a nevídaně miluje. Dala by se por něho i zabít, jenom aby mohl žít. On je až nadpozemsky nádherný a celkově přitažlivý. Alespoň pro ni. Z přemýšlení ji vytrhne zatroubení auta před jejím domem. Celá nesvá vstane z postele a nervozně dojde až k oknu. Když ho najednou spatří. Jeho černé havraní vlasy vlají ve větru. Černé pronikavé a neodolatelné oči ji hypnotizují skrze sklo v jejím okně u kterého stojí. A jeho bílá pleť doslova září jako tisíce diamantů a nabroušených briliantů ve slunečním světle. Pod tího jeho neodolatelnosti zbíhá schody a míří si to přímo ven k němu do jeho připravené náruče. S ním se vždy cítila v bezpečí. Nikdo na ni nemohl, ale to se velice pletla. ,, Dnes bych tě rád vzal k nám domů " zašeptal ji sladce do ucha, až to skoro znělo jako větší zvonkohra pro anděle zachránce.On je její záchrana, její smysl života. Jako pravý džentlmen ji otevřel dveře od jeho nablízkaného stříbrného porsche. Sám pak usedl za volant a už si to mířili k němu domů. Věděl, že ona žije sama, ale nechat ji samotnou se mu moc nezamlouvalo. Za to on žil s celou svou rodinou. je pravda, že měl celkem tři nevlastní sourozence a jednoho vlastního,ale jemu to nevadilo. Když už byli před jeho domu. Trochu spanikařela. V celém městě byla jeho rodina velmi vážená a najednou k nim přijde taková obyčejná holka z předměstí. Jak asi zareágujou? pomyslela si. Ani si to neuvědomila a už stála ve dveřích jeho naprosto úžasného domu. Jedna místo představovala celý její byt. Pomalu došli do obýváku, kde všichni na ně už čekali. Jeho otec Fugaku byl ředitelem místní policie, matka Mikoto restaurovala staré domy. Jeho bratr Itachi byl fotbalista v první lize. Na druhé pohovce seděl jeho další bratr, taky fotbalista,ale v druhé lize Naruto. A on, který stál za ní a držel jí za pas, jako kdyby mu měla za chvíli zmizet se jmenoval Saské. Její miláček, ochránce, jediný život. Saské byl muzikant a velmi dobrý. Dokonce pro ni složil nejednu píseň. celý den a zbytek týdne šel jako po másle.Ale poslední den se zvrtl a její život nabral nový směr. její miláček musel na týden odjet i se svou rodinou do 50 kilometrů vzdálené vesnice. Sice neví jak to bez něho vydrží,ale bude muset. Týden utekl jako voda a on se ještě nevrátil. Za dva týdny se vrátila celá jeho rodina, ovšem bez něho. Uběhl celý měsíc a on se stále nevracel. Za dva dny se ozval telefon.Konečně se mohla uvolnit, volal on, ten který ji tolik chyběl. Ale neuvolnila se na dlouho. Po pěti minutách, kde ji pořád volal a jinak než miláčku ji neřekl se telefon zastavil a z něho se ozval pro ni až moc dobře známí hlas. Hlas, který tolik nenáviděla. ,,Co od nás chceš" zařvala do telefonu Sakura. ,,Tebe, přijď zítra v noci do staré haly v hlavní budově" a pak telefon nadobro utichl.Sakura se cítila tak bezmocná,ale pro lásku se nechá klidně i zabít. Druhý den se tedy v noci vydala k hlavní budově. Vešla dovnitř a šla hluboko do zadu budovy. ALe než si stihla uvědomit, že je to past a on tu není bylo pozdě.Za ní stál ten nejprohnanější člověk který snad existuje. ,,Orochimaru" zavrčela skrz zaťaté zuby. ,,Ale ale" začal pomalu,ale nedokončil,jelikož k němu Sakura přišla a dala mu takovou facku, ze který se jen tak někdo nevzpamatuje,ale bohužel on neni jen tak někdo. A ona to moc dobře věděla. Prát se s ním nemohla, neměla na to dost síly a navíc on je o hodně silnější než ona. Než se stačial vzpamatovat ležela na zemi s velkou krvavou ranou na zemi. Nestjhla se ani nadechnout a už stáo u ní. Chtěl ji uhodit do obličeje, ale někdo ho srazil na zem. Byl to on,Vrátil se. Nebýt v téhle situaci,skočila by mu oklem krku a už by ho nikdy nepustila. Saské o hodně zesílil a tak se ani nedivila, že Orochimara ve chvíli zabil. V další vteřině se nad ní skláněl a už ji bral do náručí s úmyslem ji odnést co nejrychleji do nemocnice. Ovšem to už nemohla vědět, jelikož uprostřed cesty upadla do bezvědomí. Když už se probrala ucítila nějaký tlak na své ruce. Ohlédla se a uviděla ho jak ji drží za ruku a spí. Aniž by chtěla ho vzbudila. Byl tak moc rád že je v pořádku. ,,jsi v pořádku?" optal se s nadějí v hlase. Neměla ani sílu mluvit a tak jenom kývla hlavou na souhlas. Saské se ji podíval do očí a pak raději vstal k odchodu. To se ji jakoby uvolnil jhazyk a skoro zakřišela, kdyby ji Orochimaru nepoškodil hlasivky, jak ji chytil pod krkem. ,,Neodcházej" skoro prosila. ,,Už mě nikdy neopouštěj, slib mi to, prosím" a zahleděla se mu hluboko do očí. ,,už tě nikdy neopustím" zašeptal a na důkaz, že to myslí vážně ji políbil. Po týdnu ji prooustili z nemocnice a on si ji nastěhoval k sobě domů. A od té doby spolu žili až do konce svých společných dnů.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

líbí se vám moje hlášky?

jsou skvělí! 45.5% (15)
ano 18.2% (6)
de to 12.1% (4)
nic moc 12.1% (4)
hrůza 12.1% (4)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama