Navždy s tebou

1. července 2010 v 16:37 | Ami-chan |  Povídky
Slzy,smutek,zklamání,bolest…
Tyto pocity právě doprovázejí myšlenky dívky sedící na břehu jezera,v němž se odráží její tvář,plná zármutku.Její uslzené oči ukazují světu všechnu bolest,kterou skrývá její srdce.Oči uslzené od nezastavitelných potůčků slaných pramínků,způsobené nevýslovnou bolestí.

Bolestí,jenž vznikla z jediného důvodu…zlomeného srdce.
To její je právě rozerváno na tisíc kousků.Na takové,jenž už nikdo nespojí zpět,aby mohla znova prožívat radost,veselí,úsměvy…vše krásné,co život nabízí.
To už se ale nikdy nestane.
Proč?
Důvod je jasný.Člověk,který vnášel do jejího života radost,úsměv,který dokázal rozehnat jakákoli mračna,jež pak vystřídala zářivě modrá obloha,je pryč.Odešel a už se nevrátí.
Neodešel dobrovolně,prostě se to stalo.
Čím to bylo?Mělo se to stát?Bylo to snad dáno osudem nebo šlo jen o shodu náhod.
Tak či onak,poslední události vnesly do dívčina života utrpení,temnotu a vše krásné se rozplynulo v prach.
Ani mu nestačila říct,co cítí.Jak je mu vděčná za každý úsměv,jenž se mu na rtech vytvořil při pouhé myšlence na ni.
Co má dělat?
Už nemá nic,nikoho.Jejím jediným společníkem je teď pouze bolest.
"Konec!"První co ji napadne při myšlence na chlapce,který je pryč,a jehož pomněnkově modré oči už dávno ztratily život.
Zvedne se a s kapkami slz dopadajícími na vyprahlou zem,do níž se vpíjí odchází skoncovat se vší bolestí a vším špatným,co právě cítí.
Na kraji hluboké propasti vidí vysvobození.Vysvobození od všeho,co rozsápává její duši zevnitř.
Udělá krok,je stále blíž.
Další krok,cítí tu volnost a osvobození.
Ještě jediný krok a svůj život tím ponechá osudu.Už se ale rozhodla.
Poslední nádech,aby cítila vůni nezkrotné přírody.
Poslední pohled,aby viděla všechnu krásu,jež Země nabízí.
Poslední krok…NE!
Z myšlenek ji vytrhne jemný příjemný vánek,jenž sebou přináší i slova,vyřčená osobou,po které dívka tak teskní.
"Ne,to není správné…nedělej to!",zaslechne,když se zaposlouchá do jeho melodického tónu.Vzpamatuje se a vyděšeně udělá krok zpět,dál od propasti.
Už si není tak jistá tím,co chtěla udělat.Její levandulové oči nechápavě prozkoumávají okolní krajinu.Nikde nic.
Co to bylo?
Chtěl jí snad člověk,jenž jí tak schází ukázat,že je stále s ní a nikdy ji nenechá samotnou?
Možná,na tom už nezáleží.Důležité je jen to,že se tím změnil její pohled na svět.
Už se zas dokáže smát.Už nemá strach,znova se radovat.Vše špatné je pryč,jen bolest zůstává a asi ani nikdy nezmizí.
Stále jí tu totiž schází jeden člověk.Ten,který dokázal změnit životy,i když do nich nepatřil.Ten,jehož hřejivý úsměv bude lidi stále doprovázet v podobě žhavého slunce,ozařujíc celý svět
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Líbí se vám rozhovory?

skvělíí 39.3% (11)
dobrý 25% (7)
nic moc 14.3% (4)
ne 21.4% (6)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama