Kdyby jen zůstal

1. července 2010 v 16:53 | Kirsten |  Povídky
Sakura běžela co nejrychleji do kanceláře Hokage, který si ji nechal zavolat. Ani nezaklepala a vběhla dovnitř. "Promiňte Hokage-sama, ale nestihla jsem to dříve. Sakuro kolikrát ti mám říkat, že mi máš říkat Naruto. Byli jsme přáteli dost dlouho na to, abys mi mohla říkat jménem. Tak dobrá Naruto, ale co potřebuješ po mě? Jdeš na misi. Cože ja? A to tam nemůže jít nikdo jiný než já? Vždyť je tolik
dobrých AMBU a….Ne Sakuro já chci tebe! Chci tebe protože si velitelka AMBU a tudíž nejsilnější. A co to je za misi? Musíš najít velmi důležitý svitek, bez kterého naše vesnice nemůže fungovat. Aha a kde se nachází? Mají ho Tým Hebi. Cože? To jako Sasukeho tým? Ano Sakuro. Ale Nar…ne jdeš ty! Věřím ti Sakuro, že ten svitek přineseš zpět. Jdeš jako AMBU a vyrázíš za půl hodiny. Hai." Sakura hned zmizela.
Už byla na cestě docela dlouhou dobu. Pročítala si cestou informace, které ji dal Naruto na svitku a podle nich by je měla co nejrychleji dostihnout. Běžela ještě hodinku, když ucítila čtyři čakry a jedna je jí velice známá. "Mám je." Řekla si. Nasadila si i kápi, aby ji náhodou nepoznal podle vlasů, i když pochybovala, že by si na ní ještě pamatoval. Teď nebyla k rozpoznání od ostatních AMBU. Zastavila se na větvi a pozorovala je. "Hele Sasuke a co ten svitek. Máme ho tak proč ho nepoužít?" zeptal se modrovlasý kluk. "Sougetsu…." Začal větu Sasuke, ale nedopvěděl jí on nýbrž Sakura. "….to nejde, protože už ho dýl mít nebudete!" a seskočila k nim dolů. "Ale ale AMBU z Konohy." Řekl pohrdavě Sasuke. "Vydejte mi ten svitek po dobrém, nebo si ho vezmu po zlém a to pro vás nebude moc příjemné." Hele nevyhrožuj ty káčo hloupá. Tebe se tu nikdo neptal Karin!" okřikla ji Sakura. "Jak to že víš jak se jmenuju?" zeptala se celá udivená. "Protože jsem s váma už měla čest." Řekla a podívala se na nebe. "Hmm za pět hodin se bude stmívat, to abych už pomalu vyrazila." A podívala se zpět na ně. "Ten svitek!" řekla vražedným tónem. "Nedostaneš ho!" řekl ji v klidu Sasuke. "Ale to se ví, že ho dostanu. Nikdo mi v tom nezabrání a to ani takový chudáček jako ty Uchiho Sasuke!" Sasuke na ni jen koukal, ale Karin psychicky nevydržela urážky na jejího miláčka Sasukeho a rozběhla se proti Sakuře. Hodila po ní několik kunaiu, ale Sakura se ani nehla. Všechny je pochytala do ruky a dvojnásobnou rychlostí je hodila zpět na Karin. Ta měla co dělat, aby se jim vyhla. Už si brala shurikejny z kapsy a vyrazila znovu na Sakuru. Ta jen protočila oči a podívala se na Sasukeho. On ji pozoroval se zaujetím. "Ach jo už mě to s tebou nebaví!" řekla Sakura Karin. Udělala strašně rychle pečetě, které lidské oko nemohlo ani postřehnout a dala ruku před sebe a soustředila se. Karin si myslela, že to má vyhrané, ale Sasuke cítil nějakou léčku. Karin už byla blízko, když najednou jí polapily kořeny stromů a vyzdvihly ji několik metrů do vzduchu. Sakura znovu otevřela oči a pohled ji sklouzl na Sasukeho, "Takže buď mi dáš ten svitek, nebo je po ní." A na náznak že neblafuje se kořeny ještě více stáhly a Karin zapištěla bolestí. "No tak? Já čekám Uchiho!" Sasuke si ji prohlížel. "Víš někoho mi připomínáš, ale nemůžu si vzpomenout koho. Řekni známe se? Viděli jsme se ale nějak blíže se neznáme." Odpověděla mu Sakura. "A ani jsme se poznat nemohli ty idiote! Vždyť sis mě nikdy nevšímal a nestaral si se o mě a pak si odešel k tomu slizákovi!" říkala si Sakura v duchu. Sasuke ji hodil svitek se slovy. "Já zjistím kdo jsi. Myslím že to nezjistíš." Řekla mu Sakura a zmizela v kvítcích Sakury. Kořeny Karin pustily a ona letěla dolů. Juuga ji naštěstí chytil. "Sasuke proč si ji sakra dal ten svitek bez boje! Juugo něco uvnitř mi říkalo, že ji znám a že ji nemůžu ublížit. A taky jsem se rozhodl vrátit do Konohy. Odcházím z tohoto týmu." Řekl a než se stačili ti tři a obzvlášť Karin vzpamatovat, byl pryč. Do Konohy se dostal celkem rychle. Ještě pře soumrakem. zaklepal na dveře a vešel. Zůstal stát na místě a s úžasem, když na místu Hokage viděl Naruta. "Naruto ty si Hokage? Sasuke si to ty? Jo jsem hokage…dokázal jsem to." a zazubil se. Pak mu ale došlo, že je to Sasuke a že to není normální. "Sasuke co tu děláš? Víš Naruto…já…já bych se chtěl vrátit zpět do Listové a sloužit jí jako Ninja. A jak ti můžu věřit, že nás zase nepodrazíš! Nepodrazím. Tentokrát tu jsem na pořád. No dobrá, dám ti jednu šanci, ale kde je potom…." Nedořekl větu a zapřemýšlel se. "Kdo Naruto?" zeptal se ho Sasuke. "Ale nikdo to neřeš." Sasuke se na něj podíval divným pohledem. "Myslíš tu AMBU, která mi ukradla svitek? Takže ti ho vzala?" zajásal Naruto a pak si zakryl pusu. Sasuke se tomu zasmál."Jo vzala. A kde tedy je?" divil se Naruto. Ale než se mu stačil zavařit mozek, vešel někdo do kanceláře zády otočený a ještě něco hulákal na chodbu, asi Schizune. Byla to Sakura. Měla AMBU oblečení a plášť bez kápi a masku měla sundanou. Smála se a ještě zamávala Shizune. Pak se otočila a úsměv ji zmizel, když před sebou uviděla Sasukeho. "Tak tě tu vítám Sakuro." Řekl ji Naruto. Sakura se mu dívala do očí, tak jako on jí, ale ona se od něj odtrhla a pokračovala dále k Narutovému stolu. "Naruto tady máš ten svitek a teď kdyby si mě omluvil. Tak jdu do svého domu." Otočila se a chtěla odejít dveřma. "Počkej Sakuro!" zavolal na ní Naruto a tak se otočila zpět k Narutovi. Sasuke na ní mohl oči nechat. Něco mu v tom lese říkalo, že ji zná, ale netušil že to bude ona a že ji to bude v tom obleku tak slušet. "Co ještě Naruto? Sasuke se vrací do Konohy a bude zase bojovat pro Konohu." Sakura se na něj dívala kamenným obličejem a oba jen čekali nějakou reakci. Sakura zavřela oči a po chvíli je znovu otevřela. "To je tvoje rozhodnutí Naruto. Jsi Hokage a tak si tu můžeš dělat co chceš a to i příjmout zpět hledané ninji. Ale varujutě. Nechoď zamnou, až Konohu zase zradí, protože já mu nevěřím." A začala mizet v lístcích Sakury. "Ale já mu věřím!" stačil zavolat ještě Naruto na Sakuru, než úplně zmizela. Sasuke se díval na Naruta divným pohledem a byl celý bílý. "Sasuke je ti dobře? To ani já sám nevím Naruto. Ty její slovy byly dost osdtré. To víš nesmíš se jí divit po tom všem co si udělal. Bude to chvíli trvat, než ti bude moct zase věřit a aby to bylo co nejrychleji, tak budeš bydlet u velitelky AMBU. Ta už tě pohlídá. Proč mám u někoho bydlet? No víš Sasuke tohle jsou pravidla i když ti věřím, tak dva měsíce musíš u někoho bydlet aby tě hlídal. Tak jo a kde má byt. Tady máš adresu a hodně štěstí." Popřál mu Naruto a dál se věnoval svým papírům. Sasuke tedy odešel. Za dveřmi se přemístil do domu, kde měl teď bydlet. Bylo tu krásně uklizeno. Najednou uslyšel třísknout dveře a slyšel jak někdo jde ze schodů. Díval se tam svýma černýma očima. "Co tu děláš!" vykřikla Sakura, která byla jen v ručníku a s turbanem na hlavě." Sasuke měl vykulené oči a cítil, že se červená. "Ty-si ve-li-tel-ka AM_BU?" Ptal se koktavě Sasuke. "Jo a co jako? Nejsem tak slabá jak sis myslel a myslíš! Ale já…dost Sasuke a teď mi řekni co tu děláš!. Noo nechci ti kazit radost, ale odedneška po dobu dvou měsíců tu bydlím s tebou. "COŽE?" vyjekla Sakura. "Kdo to zase vymyslel! No Naruto. Já toho debila zabiju!" křičela tak nahlas Sakura, že ji uslyšel až Naruto v kanceláři a pousmál se. "Sakuro klid! Já nevěděl že si to ty! On řekl že mě musí někdo po dobu dvou měsíců hlídat. A taky řekl, že to bude velitel AMBU, ale neřekl mi že si to ty!" Sakura byla ticho a jen si něco mumlala pod nosem. "Ten Naruto je takový idiot! Až se mi dostane pod ruku tak ho zmlátím a podívá se na svou vesnici z ptačí perspektivy!" Sasuke se nad těma jejíma kecama musel pousmál a Sakura to viděla. "Co to bylo? Co jako?" ptal se nechápavě. "Ty ses usmál! A co jako to se nesmím v tomhle domě smát? Né..já jen že sem to u tebe viděla prvně a tak mě o překvapilo." Ještě chvíli se na něj dívala ale pak uhla pohledem. "Já musím do kanceláře, takže pokoj úplně vzadu v pravo je pro hosty, tak tam budeš spát. Já se jdu obléct a pak půjdeme do Akademie. Sakura zmizela a Sasuke se vydal do svého pokoje.
Uběhl už měsíc a Sakura Sasukemu jak se zdá odpustila, protože se sním bavila a normálně kamarádila. Sasuke chtěl ale něco víc. Nechtěl být jen kamaráda tak se rozhodl to dnes večer změnit. Když Sakura přišla z práce domů, všude byla tma. Když došla z předsíně do obyváku uviděla svíčku a za ní hned další. Rozhodla se tedy, že se po ní vydá. Došla až do svého pokoje. Když ho otevřela, tak uviděla na své posteli plno černých růží, které tak milovala. Usmála se "Sasuke." pošeptala do ticha. "Líbí? Ozvalo se. "Ano a moc, ale proč si to všechno dělal? Protože…" řekl a ze zadu ji objal a políbil na ucho. Sakura se celá zachvěla. Otočil si ji čelem k sobě a jemně ji políbil. "….Protože tě miluju." Dokončil větu, kterou před tím začal. Sakura se na něj díval trochu podezíravě, ale když viděla jeho oči, nemohla mu nevěřit. "Já tebe taky Sasuke." a znovu se začali líbat. Sasuke ji pomalu položil na postel do růži a začal ji tam vášnivě líbat. Mazlili se spolu a užívali si, že jejich láska je konečně dovolena a je oboustranná. "Jsi skvělá Sakuro. Nechápu, jak sem si tě před pár rokama nemohl nevšimnout a myslel jsem si že si otravná. Kdybych tě tenkrát poslechl, měli by jsem pro sebe více času a nemuseli to teď dohánět. Je to sice pravda, ale kdyby si tu zůstal, tak by to všechno mohlo být jinak a nemuseli bychom být spolu. Já to s tebou Sasuke budu ale ráda dohánět." A políbila ho. Sasuke ji objal a držel ji pevně, jako kdyby se mu měla každou vteřinou rozplnout.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Vybereš si:

Psa 18.6% (8)
Kočku 41.9% (18)
Papouška 9.3% (4)
myš 16.3% (7)
koně 14% (6)

Komentáře

1 Mia /HnH/ Mia /HnH/ | Web | 15. října 2010 v 21:31 | Reagovat

správně to je ANBU

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama