Nice Dream

5. září 2011 v 14:12 | Kira |  Povídky
Třetího září se mi o něm poprvé zdálo. Pamatuji si jenom malinkou část. Tu nejhezčí. A ta ani zapomenout nejde. Bylo to zvláštní až nemožné, ale krásné. Vzpomínám si: Bylo to v Babičině bytovce… Divný. Stáli jsme se sestrou naproti hloučku sedících kluků. Nikoho jsem tam neznala. Jen jeho. Měl na sobě spoustu řetízků. Asi tři. Moc to není ale mě to tak přišlo. Taky si pamatuju na Hnědovlasého klučinu, sedícího uprostřed. Měl na sobě totiž zvláštní řetízek. Na můj vkus moc tlustý, ani nevím jak ho popsat. Obyčejný teda nebyl. Měla jsem výpadek, takže si pamatuju, že všichni kluci se najednou pokoušeli Vojtovy vzít řetízky. Docela se jim dařilo. Vojta se bránil minimálně a občas je okřikoval. Když se klukům podařilo vzít první řetízek, začal se bránit víc. Chtěla jsem taky jeden… Byl přece jeho. Nedal mi ho. "A dáš mi svůj náramek?" Zůstala jsem pohledem na jeho ruce, kde se mu leskl stříbrný náramek. "Né" Pak další výpadek. Ani nevím jak, ale do ruky se mi dostal jeho náramek. Všimla jsem si jeho pohledu na mě. Pak se snažil rychle zvednout a vzít si zpátky svůj řetízek. Kvůli klukům, co si rozebírali jeho řetízky se mu to nepodařilo. Takže jsem měla náskok na útěk. Začala jsem rychle utíkat. Vyběhla jsem ze dveří a schody brala po dvou. Běžel za mnou. Byl pro mou smůlu dost rychlý. Smála jsem se. Sestra běžela hned za námi. Když jsem seběhla schody, udělala jsem osudovou chybu. Vběhla jsem do sklepa, který má jen jeden vchod. Vběhla jsem do prvních dveří a zabouchla je za sebou v domnění, že ho tím zdržím. Ale do druhých dveří jsem nechtěně strčila a ty se zabouchly. Ani nevím jak, ale Jeho náramek byl najednou v mojí kapse. "Sakra!" Vyjekla jsem na zabouchnuté dveře a věděla, že nemá cenu je znovu otevírat. Ani jsem se nestihla otočit a on mě chytl kolem pasu a táhl mě zpátky. Vyjekla jsem, ale udýchaně se smála. Další výpadek. Ani jsem nevěděla, jak ale octla jsem se čelem k němu. Na nohách jsem nestála. Nohama jsem ho objímala kolem pasu a rukama kolem krku. Pamatuju si, že jsem pravou ruku měla na jeho levé lopatce. Vydýchávala jsem se zatím, co on mě nesl do schodů, abych mu znova neutekla. Sestra byla najednou pryč. Cítila jsem jeho tlukot srdce, vnímala teplo jeho těla a dívala se na mojí ruku na jeho lopatce. Měl fialové triko. Něco mi říkal. Neodpovídala jsem mu páč jsem neslyšela, co mi říká. Už si ani nepamatuji jeho hlas. Jenom jsem si přála, aby ty schody byly nekonečné. Ať byly nebo ne, bylo to už jedno. Probudila jsem se. Rozlepila jsem oči a mžourala do tmy. Stále jsem cítila teplo jeho těla a mělo pocit jako by moje ruka byla stále na jeho lopatce. Srdce mi bušilo tak silně, že jsem ho cítila, i slyšela. Vzpamatovávala jsem se z tranzu krásného snu. Možná jsem napsala tři stránky, ale ve snu mi to přišlo jako pět minut. Pak jsem spokojeně usla.
 


Vše není jenom dobré

26. ledna 2011 v 18:09 | Lia |  Povídky
"Sasuke-san!"Křikla Hnědovlasá holčina,menší postavy když viděla před sebou svého idola.Černovlásek na ní pohlédl ledovým pohledem a dívčina se zarazila.Bylo tam úplné ticho.Hnědovlasá dívka ne neodvážila už ani muknout.Po tom co se na ní černovlásek tak podíval ani nedutala a jen hleděla do jeho černých očí."Sasuke-san"Odvážila se na něj znovu promluvit a udělala krok dopředu,k němu.Černovlasý chlapec se na ní jen díval a pak jí odpověděl jen jemným zabručením:"Hmm?" Čekal co z ní vypadne dál."Sasuke-san…musím ti něco říct!"Začervenala se."Poslouchám…."prohodil a čekal co mu chce říct."Sasuke-san…já….Já…Já tě miluji!"Křikla rychle aby to měla za sebou a čekala se zavřenýma očima na jeho reakci.Ale toho černovlásek využil.Přitáhl si jí k sobě nehezkým způsobem a začal jí vášnivě líbat.Dívka jen udiveně opětovala polibky a oči už neotevřela.Chlapec se od ní odsunul,obrátil se k ní zády a šel pryč."Sasuke-san!"křikla vztekle."Kam jdeš?"koukala na něj smutně ale on neodpověděl a šel dál.Rozběhla se za ním.V tu ránu se otočil na ní s katanou v ruce.Dívka se na něj nechápavě ale smutně dívala a do očí ji vyhrkly slzy."Fajn! tak mě zabij!"Křikla vztekle a po tváři jí ztékaly slzy pro něj.Jen čekala na smrt zatím co její oči ronily slzy.Chlapec se napřáhl s katanou v ruce.Holubi kolem se rozlétli a dívka se složila na zem.Krev vystříkla kolem a Chlapec si olízl katanu od krve.Dívka ležela v kaluži své krve.Ještě živá pootevřela oči a pohlédla na chlapce naposled.Slzy jí stále proudily po tváři."Sasuke-san…"Naposledy vyslovila jeho jméno a zavřela oči.Sasuke se otočil a odcházel.Zastavil se v tu chvíli kdy slyšel jak se dívka zvedá otočil na ní hlavu a pak se otočil a švihl katanou.Dívka se těžce zvedala a vydýchávala.Její pohled byl upřený do země."Nenechám….tě…odejít."Řekla polohlasem a zvedla hlavu.Sasuke na ní jen mlčky civěl a katanu dal do pouzdra.Dívka šla pomalím krokem k němu a u pusy měla pramínek krve.přišla k němu a objala ho.Sasuke opětoval obejmutí zatím co potichu vytahoval kunai.Dívka ho stále objímala
a oči měla zavřené.Sasuke vytáhl kunai a omalu jí ho bodl do srdce.Dívka sykla bolestí a sevřela pěsti ve kterých svírala Sasukeho triko.Po chvilince dívla uvolnila ruce a padla mrtvá na zem.Sasuke jí vytáhl kunai ze srdce a šel pryč.


                                                               Konec.

Pro Gaarku

26. ledna 2011 v 18:05 | Lia


Navždy ♥

22. ledna 2011 v 11:13 | Lia |  Povídky
Navždy!
Byla jednou jedna dívka,která si moc přála,aby jí jeden chlapec miloval.Udělala by pro něho vše.Její sen se splnil jedné úplňkové noci,kdy nemohla spát.Byla totiž hlasitá a divoká bouřka.když se jí konečně podařilo usnout,stalo se něco nečekaného.Do jejího domu uhodil zvláštně zbarvený blesk.Ráno,když se vzbudila a otevřela oči,střetla se s pohledem onoho chlapce,kterého tolik milovala.Nechápala jak se to mohlo stát.Chlapce to vyděsilo."Co tady sakra děláš?!" křikl vyděšeně."J-j-já nevím! Já nevím!" koulila oči dívenka.Chlapec na ní jen zíral."Kdo jsi?" Dívenka otočila hlavu na bok."Jmenuji se Sussan a ty určitě budeš Kriss že ano?" pohlédla na něj zvědavě a oči jí zářily úžasem."jak to víš?!" Otázal se neslušně Kriss"Protože jsem vždycky…." Zastavila se….."Jako co?" zeptal se jí."Vždycky sem chtěla….ti říct….". Kriss jen čekal na odpověď. "Vždycky sem ti chtěla řít….že Tě miluju! A udělala bych pro tebe cokoliv na světě!" vykřikla Sussan se zavřenýma očima."Ale nikdy si mě neviděla!" "To není pravda!" Sussan Se smutně podívala a klekla si na zem. "Dělej si se mnou co chceš…." Ukápla jí slza. "Jsem jenom tvoje…"
Sussan zavřela oči a jen čekala co Kriss odpoví. "Ok…odkaď jsi? A kde ses tady vzala?"Sussan
Vše Krissovi vysvětlila."Dobře…zatím můžeš zůstat tady…dokud nezjistíme
jak tě vrátit zpátky. Sussan kývla. Kriss jí půjčil nějaké své oblečení aby nebyla jen v noční košili. Sussan poděkovala s úklonou.Šli spolu ven.Celý den spolu byli venku a povídali si.Večer když šli spát, Kriss si přál aby zmizela. Ráno když se probudil,viděl Sussan spát.Přišla mu i docela roztomilá. Dny ubíhaly a ti dva pořád nemohli přijít na to, jak Sussan vrátit zpátky. Sussan se ani pryč nechtělo.Chtěla být jenom s ním.Jednoho deštného a mračného dne, se ti dva pohádali. Sussan utekla ven a zabouchla za sebou dveře. Kriss běžel za ní ale když otevřel dveře,nikde jí neviděl. Na zemi viděl jen kapky krve.Vydal se tedy po těch kapičkách.Kriss šel docela dlouho.A pak zahlédl Sussan sedící u stromu.Nohy měla u těla a ruce na obličeji.Celý obličej a ruce měla od krve.Kriss k ní přiběhl."Sussan! co je ti! Krvácíš!" Sussan se na něho podívala.Plakala krev.Kriss se vyděsil."Sussan!" koukal vyděšeně. "Sussan…pojď! Jdeme domů…" Kriss podal Sussan ruku. Sussan mu chytla ruku a Kriss jí pomohl vstát.Šli spolu domů ale Sussan po cestě omdlela. Skácela se na zem."Sussan!" vykřikl Kriss. Klekl si k ní a podepřel jí rukou hlavu."Sussan!" ukápla mu slza.Kriss vzal Sussan do náruče a odnesl jí domů.Položil jí na postel a oči jí obvázal bílým šátkem,aby nekrvácely.Ale šátek zanedlouho prosákl krví.Sussan měla strašnou teplotu.Kriss se o ní staral.Na čelo jí dal obklad a snažil se Sussan srazit horečku.Ale nic nepomáhalo.Sussan se probrala."Krissi?!" Vykřikla."Jsem u tebe" Chytl Kriss Sussan za ruku.Sussan mu ztiskla ruku a obrátila k němu hlavu ikdfyž neviděla.Sussan na tom byla moc špatně.Kriss u ní stále byl.Ale najednou Sussan začala mizet.Prostě se vytrácet.Kriss se zděsil."Sussan! né! Nesmíš zmizet! Sussan! Sussan!" Sussan si z očí strhla šátek a pohlédla na Krisse.Chtěla ho naposledy vidět."Proč?" zeptala se z posledních sil."Protože tě miluju!" Vykřikl Kriss."Já se ti….vrátím!" Zakašlala Sussan a pak zmizela.Kriss plakal.Sussan se pak probrala ležící v nicotě.Všude byla tma.Kriss od té doby jen seděl a nepřítomně hleděl do zdi.Tak moc si přál aby se mu Sussan vrátila.V ruce držel šátek co měla Sussan na očích.Tak dlouho jí neviděl. A Sussan zatím trpěla v nicotě.Ale pak jí znovu chytla horečka.Lehla si na zem do nicoty.Ani necítila na čem leží.Jako by lítala.Sussan usnula.Když se probrala,probrala se znovu tam kde se probrala po bouřce.U Krisse doma.Pomalu otevřela oči a znovu se střetla s pohledem Krisse.Kriss nevěřil vlastním očím."Říkala jsem že se vrátím" zašeptala Sussan.Kriss pohladil Sussan po tváři."Pořád jsi ještě moje…"Zašeptal Kriss."Já vím…" odpověděla potichoučku Sussan."Tak ti nařizuji….Polib mě…"Sussan zavřela oči a políbila Krisse.

The End!

Z chatu

7. října 2010 v 2:04 | Đommy |  hlášky 2010
sai5: MH:brácho?*___*
Sai.xD: MH: nemám...
sai5: Bráško dáme incééést!:-O
Sai.xD: úchyle! :DD


Rozhovor s Pavlem Duškem

25. července 2010 v 4:45 | Dommy |  Rozhovory o Naruto postavách
Tákže! rozhovor spočívá v tom že já si našla obrázky postav(neni jich moc)a když jsem někomu ukázala obrázek postavy jednoduše dotyčný řekl co si o té postavě myslí na první pohled...je to uděláno tak že je vždy napsáno jméno postavy a pak co o postavě dotyčný řekl....Upozorňuji že tyto názory mouhou také urazit obdovovatele postavy a můžou být i vulgární tedy krajně nevhodné.


Sasuke: Bodyguard z Modrý Ústřice
Kurenai: vypadá jako kdyby vypila hodně kafe a tak 3 tejdy se nevyspala
Gai: Jak prodavač z vietnamský tržnice....
Asuma: Homeles....
Kankuro: sjetej batman
Neji: řiťomil
Shino: Nasranej ježek
Sakura: transvestita
Naruto: štětka na záchod ?
Lee: Bukadýr
TenTen: Kozohlav/ka
Hinata: pornoherečka
Ebishu: John Lenon na drogách
Kakashi: Krypl na vycházce
Iruka: sandokan
Anko: Billie :DKaulitzová
Temari: čorka ... Cikánka přebarvená na bílo
Gaara: Syn lady Gaga

Mise

2. července 2010 v 8:14 | Kirsten |  Povídky
Sice je to brutálně dlouhá povídka...ale moc hezká :)))





Potichoučku se otevřely dveře do kanceláře Hokage a pak znovu zavřely. Ninja mířící ke stolu, za kterým spala Hokage se uchichtl. "No jasně. Nechá pro mě poslat a ani nedojdu a ona si tu klidně usne." Stěžoval si mladý ninja. Malinko do ní šťouchl. "Tsunade-sama! Tsunade-sama vstávejte." Ale nic se nestalo. "Tsunade-sama jdu vám vypít saké, které vám zbylo ve skříňce." Na to se Tsunade probudila. Vyletěla ze židle a rozhlížela se po kanceláři. Spatřila jen usmívající se obličej. "HAHAHA
Neji. Tohle není vtipné. No jinak jste vstávat nechtěla." Tsunade se zamračila a sedla si zpět na židli. "Tak proč jsem sem měl přijít? Posílám tě na misi Neji. A na jakou? Je to velice zvláštní mise. musíš do světa lidí a přivést sem jednu dívku. Jmenuje se Tenten. Má zvláštní schopnosti a my ji nutně potřebujeme. Tady máš její fotku. To aby si ji poznal. Vyrážíš ještě dnes, ale máš na to jen týden času. Nezapomeň Neji. A abych nezapomněla tady je jedno jutsu, které tě do světa lidí přenese. Zvládneš to? to doufám Hokage-sama. Tak zatím nashledanou." Tsunade kývla a Neji se vypařil. Za chvíli se vydal na cestu. Běžel hodinu, než narazil na velkou louku, která se mu zdála perfektní pro to jutsu přenosu. Rozložil svitek a začal dělat pečetě podle toho. Když dodělal i tu poslední sbalil svitek a asi po pěti sekundách se ocitl v úplné tmě. Zdálo se mu jako kdyby letěl. Nevzpamatoval se ani z toho pocitu a byl na místě. Objevil se v parku. Nikde ani noha. Moc se nedivil, protože bylo něco kolem páté hodiny ráno. Chvíli se jen tak potuloval po parku a přemýšlel kde ji hledat. Nakonec si sedl na lavičku a přemýšlel. Nevěděl jak dlouho tam seděl, ale když uviděl první lidi, kteří vstávají za svítání, rozhodl se, že vyskočí na strom, aby ho nikdo neviděl v tomhle oblečení. Najednou kolem stromu na kterém seděl proběhla drobná dívenka. Měla sluchátka a Nejimu se zdála až moc povědomá. Vytáhl fotku, kterou mu dala Tsunade. "Je to ona. Asi trénuje." Pomyslel si a vyrazil za ní. Musel uznat, že kondičku měla dobrou. Sledoval ji něco kolem půl hodiny a ona pořád jen běžela. Po hodině se vydala domů a Neji ji sledoval.

Došli až do jednoho bytu v obrovském mrakodrapu. Byt to byl nic moc, ale ji to stačilo. Bydlela sama a nájem nebyl moc velký. Ale z brigády, na kterou chodila po škole, to utáhla. Rychle ze sebe shodila sportovní oblečení, osprchovala se, oblékla se a vyrazila do školy. Neji ji byl v patách celý den. díval se na ní jak sedí v lavici a očividně se nudí, protože vůbec nevnímá. Začala se mu líbit. Dnes školu neměla ani moc dlouho a to Nejimu vyhovovalo. Viděl jak konečně vychází ze školy, když najednou ji zastavila partička holek. Jedna ji vzala batoh a vysypala ho, druhá ji přimáčkla na strom, třetí ji přidržovala a čtvrtá ji udeřila. Bylo to tak hodně, že ji z úst vytekl červený pramínek krve. Holky ji ještě nadávaly, ale po chvíli odešly. Tenten si otřela krev z rozbitého rtu, posbírala si učebnice a vydala se domů.
Neji nechápal proč se jim nebránila. No moc to neřešil a šel za Tenten. Už věděl kde bydlí a tak vnikl do jejího bytu oknem, které nechala Tenten otevřené. Sedl si na pohovku a čekal až přijde. Za chvíli se otevřely dveře a Tenten vešla. Moc nevnímala okolí, protože si četla poštu, kterou si po cestě vybrala z poštovní schránky. Prošla kolem Nejiho do ložnice a hodila tam batoh a položila zbylé obálky. Pak se otočila a zařvala. Byla vyděšená. V jejím bytě byl kluk tak ve stejném věku jako je ona. Na sobě měl nějaké divné oblečení, kolem hlavy nějakou šátku s vyrytým znakem a měl strašně dlouhé vlasy a bílé oči. "Co si zač? A jak jsi se sem dostal? Jsem Neji Hyuuga a přišel jsem oknem." A ukázal na něj. "Nedělej ze mě blázny Neji! To okno je v jedenáctém patře! Nikdo se tu nemůže dostat oknem! Ptám se tě tedy naposled jak si se sem dostal! Nebudu ti odpovídat dvakrát na stejnou otázku. Prostě jsem se tu dostal oknem a ty si tomu buď věř a nebo ne! to už není můj problém. Tenten se na něj divně podívala. "Co chceš? Peníze? Ale já žádné nemám. Vyžiju jen tak tak s tím co si vydělám na brigádě. Já nechci peníze. Chci, aby si šla semnou. Šla s tebou a kam? Do mého světa. Cože? Ano chci aby si semnou šla do světa ninju. Dostal jsem misi od Hokage tě přivést." Tenten se na něj nedůvěřivě podívala a pak se začala usmívat. "Počkej…to je vtip že? je tu někde skrytá kamera a ty si mě přišel nachytat. Ale to se ti nepodaří. Takže ze sebe sevleč ty hrozné hadry co máš na sobě a vypadni, nebo si lidé na ulici budou o tobě myslet, že si cvok. Cože? Jaká skrytá kamera? Co to tu plácáš? Já? Se podívej na sebe. Ty se mi vloupeš do bytu. Sedneš si tu na pohovku a čekáš až přijdu, aby si tu domě začal hustit něco o Hokagem a nějaké misi! Vypadáš jako nějaký samuraj a….Jsem ninja. Cože? No nejsem samuraj ale ninja." Tenten vzdychla. "Hele nevím co jsi zač, ale asi by si měl jít, nebo ti ublížím. Ty? Vždyť si nedokázala odehnat ani čtyři holky! Jak chceš potom ublížit mě? Cože? Ty si mě sledoval? Jo celý den." Tenten se naštvala a odešla do kuchyně. Dlouho se od tama nevracela. Neji se konečně zvednul z pohovky a šel za ní. Jakmile vykoukl zpoza rohu letěl na něj nůž. Neji v rychlosti blesku vytáhl kunai a odrazil ho. Tenten po něm házela nože a všechno co bylo ostré a mohlo se to považovat za zbraně. Byla v tom dobrá a Neji to musel uznat. "Tak tohle je ta schopnost o které mluvila Hokage." Řekl si pro sebe, ale Tenten to slyšela. Pokroutila hlavou, protože si myslela, že je to nějaký blázen. "Vypadni odtud úchyle jeden. Tak fajn. Už jdu, ale my se ještě uvidíme." Řekl a zmizel v kouři. Tenten na to koukala s vykulenýma očima. když se vzpamatovala podívala se na hodinky a málem omdlela. Za pět minut měla být v práci. Rychle si vzala věci a odešla. Pracovala v nočním baru jako barmanka. Hned jak odešla se Neji vrátil do jejího bytu a udělal ji tam pořádek. Všechny ostré předměty schoval do šuplíku a pak si sedl na pohovku a čekal na ní než příjde.
Tenten přišla domů kolem třetí ráno. Rozsvítila světla, ale zase uviděla toho divného Nejiho. Už se ho ani nelekla. Tušila že tu bude. "Tak hele. Můžeš mi říct, jak si se tu dostal teď? Všechny okna byly zavřená a klíče od dveří nemáš. No použil jsem přemisťovací jutsu. Koho? to je fuk Tenten. Neřeš to. ty prostě musíš jít semnou do mého světa. Já s tebou nikam nejdu! Si spadl z jahody nebo co? Z čeho jsem spadl? To je jedno. Jsem unavená a chci jít spát." Řekla a odešla do své postele. Sotva si lehla tak usnula. Nestačila ani Nejiho vyhodit. Ten si to vzal tak, že asi může zůstat a tak si lehl na gauč a usnul taky.
Ráno se jako první probudila Tenten. Když tu Nejiho nikde neviděla, tak si oddechla, ale když se dostala do obýváku, tak ji málem kleplo. "Neji co tu pořád děláš!" řekla tak nahlas až ho to zbudilo. "Budu tě otravovat tak dlouho, dokud mi to neuvěříš a neodejdeš semnou do mého světa, aby si mohla pomoct mojí vesnici. Já? A pomoct tvojí vesnici? Ale jak? Vždyť nejsem ninja jako ty! Nebo co to vlastně si. Ano jsem ninja, ale to nevadí, že nic neumíš. U nás se to naučíš." Tenten mu na to nic neřekla a šla do koupelny, kde se umyla a oblékla se do sportovního. "Kam jdeš?" ptal se Neji. "Zaběhat si. Jako každé ráno. Počkej půjdu s tebou. Fajn jak chceš, ale obleč si něco jiného." Neji udělal nějaké pečetě a přeměnil si oblečení tak, jak to odkoukal od ostatních lidí z města. "Fajn tak pojď" pobídla ho. Neji teda šel. V parku běhali přibližně hodinu. Když přišli zpět do bytu Tenten byla udýchaná, ale Neji nejevil známky únavy. "Jak to, že nejsi udýchaný? Já jsem zvyklý běhat. Když jdeme na mise, myslím v našem světě, tak běžíme třeba celý den bez přestávky." Tenten na něj vyvalila oči, ale radši nic neříkala.
Takhle to šlo další čtyři dny. Neji se ji snažil přesvědčit o tom co je, ale Tenten mu to pořád nemohla uvěřit. Myslela si, že je to nějaký blázen, ale hezký blázen. Strašně jí přitahoval a líbil se jí. Proto jí ani nevadilo, že se ji usídlil v jejím bytě. A Neji? Ten na tom byl podobně. Tenten se mu strašně líbila. Chtěl aby s ním šla do jeho světa. Chtěl ji mít na blízku. Oba cítili totéž, ale ani jeden se se svými city nesvěřil. Báli se odmítnutí a tak to radši v sobě dusili.
Jednou když Tenten odcházela ze školy ji zase někdo obtěžoval. Tentokrát to ale nebyly holky, ale partička kluků. Neji, který ji sledoval, ale už v normálním oblečení, protože mu Tenten vynadala, že vypadá jako v šatech, byl pěkně naštvaný. Nechtěl aby se Tenten něco stalo a proto, když se jeden napřahoval, že ji uhodí, se Neji přemístil takovou rychlostí za něho a chytil mi ruku. "To si ale pěkný slaboch, když chceš uhodit holku." Řekl Neji. Kluk se otočil a vražedně se podíval na Nejiho. Ty se do toho nepleť!" zařval na něj a znovu se otočil k Tenten a pokusil se ji uhodit znovu. Ale dřív než to stačil udělat ho Neji praštil. Ten kluk se naštval a vrhl se na Nejiho. Ale nebyl sám, pomáhali mu při tom i ti jeho kamarádi. Bylo jich celkem šest. Stáli do kruhu a Neji byl uprostřed. "Neji prosím tě nepleť se do toho." Strachovala se Tenten. "Neboj se Tenten. Tihle mi nic neudělají. Jsou slabí." A usmál se na ni krásným úsměvem. "Já že sem slabý? Mám černý pás v karate." Chlubil se ten, který chtěl uhodit Tenten. "Tak se ukaž." Vyzval ho Neji a začal boj. Tenten se sprvu bála, ale když viděla jak se Neji ohání a všechny útoky od toho kluka vykryl ta pěkných pár mu ubalil, její strach pominul. "Poďte mi pomoct idioti." Řekl svým kamarádům a všech šest se vrhlo na nejiho, ale pro něj to nic nebylo. Nemusel bojovat ani na plno. Byla to pohodička. Za pět minut leželi všichni na zemi. Neji si oprášil ruce, vzal Tenten za ruku a tahal ji od tama pryč. Došli až do jejího bytu. "Neji to bylo úžasné, kde ses naučil tak dobře karate? Kara…Co? No karate. Co to jako je? No to co si předváděl. Ale to nebylo karate, nýbrž ninjutsu." Tenten se na něj divně podívala. "No ale to je teď jedno Tenten. Zítra večer odtud musím pryč. Cože? A kam?" vyjela hned Tenten, až to Nejiho zaskočilo. "Zpět do mého světa a mé vesnice. A ty musíš jít se mnou. Ale Neji to nejde. Mám tu byt! Práci! Školu! Nemůžu to opustit jen tak z ničeho nic." Neji si vzdychl. "Dobrá jak chceš. Nebudu tě nutit." Řekl jí a sedl si na pohovku a díval se na ní jak se připravuje do práce. "Tak já jdu Neji. Hmm." Zaznělo. Tenten se na něj podívala a odešla. Neji zatím přemýšlel. Přemýšlel o tom jak ji přemluvit, aby šla s ním. Byl do toho tak zažraný, že si ani nevšiml, že se Tenten vrátila z práce a že je půlnoc.
Tenten rozrazila dveře a s brekem spadla na svou postel. Nejiho to vyrušilo z rozmýšlení a přišel k ní. "Co se stalo Tenten? Nic. Ale něco se stát muselo když pláčeš." Nechtěl aby plakala. Strašně ho bolelo, když se musel dívat jak trpí. "Tenten řekni mi co se děje! Prosím. Chci ti pomoct. Oni…oni mě vyhodili z práce!" vdychala a plakala. "když nebudu mít práci, nebudu mít kde bydlet a to potom nemůžu chodit ani do školy. A tvoji příbuzní ti nepomůžou? Mí příbuzní? Žádné nemám. Vyrůstala jsem v děcáku a pak jsem se o sebe musela starat a to bylo zrovna takhle." Neji sice nechápal co je děcák, ale usoudil z toho, že nemá rodinu. Přitiskl si ji k sobě a objal ji. Bylo mu ji líto. po dlouhé chvíli se na něj Tenten podívala. Střetla se s jeho očima. úplně jim podlehla. Pomalu se k němu přibližovala a Neji k ní. Byli jako omámeni. Políbili se. Oběma se to líbilo a nechtěli přestat. Neji ji položil na postel a převalil se nad ní. Líbal jí a hladil po celém těle. Mazlili se, ale nic víc. Neji to nechtěl uspěchat. Sice se zbavili oblečení, ale spodní prádlo si nechali. Když skončili a Tenten ležela na Nejiho vypracované hrudi, promluvila. "Neji já s tebou půjdu. Cože? Už mě tu nic nedrží. Půjdu s tebou do toho tvého světa. Vážně?" radoval se a Tenten pokývala hlavou. Neji byl tak rád, že půjde s ním, že ji políbil. "Miluju tě Tenten." Řekl jí. Tenten se na něj chvíli dívala, protože ji tahle dvě krásná slůvka ještě nikdo neřekl, ale pak se usmála políbila ho. "I já tě miluju." Řekla mezi polibky.
Ráno Tenten vstala zase dříve než Neji a začala si balit věci. Když si zaklapla kufr, Neji se probudil. "Co to děláš kočičko moje?" zeptal se a Tenten se usmála. "Sbalila jsem si pár věcí." Neji se podíval na kufr a pousmál se. "Ale tohle nebudeš potřebovat. Jak to myslíš? U nás se nosí úplně něco jiného. Tam si oblečení koupíš. Všechno ostatní tu nech." Tenten nemohla nic dělat. Počkala až se Neji obleče do těch "šatů" jako to Tenten pojmenovala a vyrazili. Šli do parku na místo kde moc lidí nechodí. Neji si zase rozdělal svitek na zem a začal dělat pečetě. Když to měl, rychle ho schoval, chytil Tenten za ruku a za chvíli spolu zmizeli v temnotě. Ale né na moc dlouho. Objevili se na velké louce. Neji se usmál, vzal Tenten na záda a skákal po větvích stromů. Tenten z toho byla úplně unešená. Nechápala jak takhle může lítat. Za hodinku se dostali před bránu vesnice. Neji ji položil na zem, vzal za ruku a šel ji doprovodit k Hokage. Tenten si prohlížela vesnici. Byla krásná. "Tak tady ty bydlíš Neji?" Neji jen přikývl. Všichni tu měli podle ní, divné oblečení, ale vůbec jí to nevadilo. Za chvíli dorazili do kanceláře. Zaklepali, ale nic se nedělo a tak vešli bez dovolení. Neji načapal Hokage jak zase spí. Nechtěl se s ní otravovat normálním buzením a tak to vzal hopem. "Hokage-sama Saké došlo ve všech hospodách." Řekl zvýšeným hlasem a Tsunade vystřelila ze židle, jako by pod ní hořela. Pak se ale vzpamatovala, rozhlédla se po kanceláři a viděla vysmátého Nejiho a vystrašenou Tenten. Tsunade se najednou usmála. "Vítej tenten. Jsem ráda, že si Nejimu uvěřila a přišla si s ním sem do naší vesnice. Já sem hokage. To je něco jako u vás prezident. Akorát já sem nejsilnější ninja z Konohy a…." Tenten kmitala očima sem a tam a Tsunade se zasmála. "vidím, že je to na tebe moc. No proč si tady. Máš skvělou schopnost ovládat zbraně. A my potřebujeme tvou pomoc. Si silná. Hodně silná a tady Neji ti pomůže tvou sílu odhalit. Bude tě trénovat a naučí tě všemu co potřebuješ znát. Ale nejprve si musíš obléct něco normálního." A sjela pohledem Tenteniné oblečení. Tenten se tady líbilo. Byla ráda, že s Nejim šla. "Fajn. Neji ti všechno ostatní vysvětlí. Teď už běžte. Musím se podívat jestli je všude v barech a obchodech saké." a vyběhla z kanceláře. Tenten se s Nejim začala smát. "Tak tohle bude rozhodně lepší život než v lidském světě. Naučím se bojovat, abych se dokázala ubránit. Mám skvělého kluka, který mě miluje a jestli jsou tu všichni tak milí jako Hokage a Neji tak si tu určitě najdu spoustu kamarádů. Tak neji na co čekáme! Jdeme trénovat!"

Anděl

1. července 2010 v 18:37 | Kirsten |  Povídky
Červenovlasá dívenka sedí v lese opřená o strom a poslouchá to ticho, které se line široko daleko. Jen ticho, které je občas vyrušeno větříkem, který si pohrává s listím na stromech. Sedí a nic jiného nevnímá. Je úplně poblouzněna tím krásným a čistým vzduchem, který je všude kolem ní. Sedí a má zavřené oči. Relaxuje. Není nic jiného než ona, vítr a listí se kterým si hraje. Nevšimne si ani, že ji už nějakou dobu pozoruje mladík. Pomalu se k ní začne přibližovat. Sedne si vedle ní. "Tak tady si Kushino." Kushina otevřela oči a podívala se, kdo přišel. "Minato? Co potřebuješ? Nic jen jsem se šel projít a viděl jsem tě tu. Aha." Řekla sklesle. A otočila hlavu zpět. Opřela si ji o kmen stromu a zavřela oči. Minato se na ni koukal a nemohl z ní spustit oči. Byla tak krásná. Líbila se mu. Měl ji rád a né jen jako kamarádku. Jenže nevěděl jestli je to oboustranné. Kushina seděla a přemýšlela nad Minatem. "Proč mi tohle musí dělat. Mám ho strašně ráda. Ale vypadá to, že on o mě zájem nemá. Nemá cenu se snažit. Stejně ho nezajímám." Vzdychla si a zvedla se ze země. Oprášila se a šla hlouběji do lesa. Minato to nechápal. Nevěděl kam jde. "Kushino kam jdeš?" Kushina se zastavila a ohlídla se po něm. "Koupat se. Je teplo." Otočila se zpět a pokračovala v cestě. Za pár minut došla k jezírku. Svlíkla se do spodního prádla a skočila do krásně osvěžující vody. Minatovi to nedalo a šel se za ní podívat. Schoval se za křoví a díval se na ní. "Ta je tak krásná." Opakoval si v duchu. Kushina se potopila a to byla Minatova šance. Rychle ze sebe shodil oblečení a skočil za ní do vody. Kushina se vynořila přímo před Minatem. Měla zavřené oči. Protřela si je rukou a otevřela je. Leknutím vyjekla. "Minato proboha vylekal jsi mě." Minato se usmál. "Promiň nechtěl jsem. A co tu vlastně děláš? Já..no..eee..hmm. no tak co vymáčkni se!!" Minato se ji zadíval do očí. Úplně ho omámili. Začal se k ní přibližovat až se jejich rty setkali. Byl to jen letmý polibek, ale byl plný lásky. Oddálil se od ní ale jen malinko, jen aby zjistil jestli se jí to líbí. Její úsměv mluvil za vše. Usmál se na ní a znovu ji políbil. Tentokrát do toho dal i touho. Líbal ji její rty. Vnikl jazykem do jejích úst a tam si pohrával s jejím. Byl to velice dlouhý polibek. Kdyby nepotřebovali kyslík tak by se od sebe ani neodlepili. "Miluji tě Kushino. Strašně moc. Chtěl jsem ti to říct už dávno, ale bál jsem se, že mi lásku neopětuješ. Ale když si tu byla v tom jezírku nemohl jsem odolat. Byla jsi tak nádherná. Jako anděl. Chyběli ti jen ty křídla." Kushina se na něj usmála a políbila ho letmým polibkem. "Já tě taky miluji Minato. A taky strašně dlouho. Ani nevíš jak jsem šťastná, že jsem tu teď s tebou. Křídla jsem sice neměla, ale díky tobě mi narostly. Ty jsi mi je dal. Jsi můj život. Klidně bych i ten za tebe položila. Jsi mým životem, mé srdce patří jen tobě a nikomu jinému. Je jen tvé. Jen doufám, že se o něj budeš dobře starat. Budu. Tvou lásku ke mně budu nosit tady." A položil si ruku na své srdce. "Kushino milujitě. Miluji tě anděli můj. I já tebe."



krásné vyznánjí lásky :)

Kdyby jen zůstal

1. července 2010 v 16:53 | Kirsten |  Povídky
Sakura běžela co nejrychleji do kanceláře Hokage, který si ji nechal zavolat. Ani nezaklepala a vběhla dovnitř. "Promiňte Hokage-sama, ale nestihla jsem to dříve. Sakuro kolikrát ti mám říkat, že mi máš říkat Naruto. Byli jsme přáteli dost dlouho na to, abys mi mohla říkat jménem. Tak dobrá Naruto, ale co potřebuješ po mě? Jdeš na misi. Cože ja? A to tam nemůže jít nikdo jiný než já? Vždyť je tolik
dobrých AMBU a….Ne Sakuro já chci tebe! Chci tebe protože si velitelka AMBU a tudíž nejsilnější. A co to je za misi? Musíš najít velmi důležitý svitek, bez kterého naše vesnice nemůže fungovat. Aha a kde se nachází? Mají ho Tým Hebi. Cože? To jako Sasukeho tým? Ano Sakuro. Ale Nar…ne jdeš ty! Věřím ti Sakuro, že ten svitek přineseš zpět. Jdeš jako AMBU a vyrázíš za půl hodiny. Hai." Sakura hned zmizela.
Už byla na cestě docela dlouhou dobu. Pročítala si cestou informace, které ji dal Naruto na svitku a podle nich by je měla co nejrychleji dostihnout. Běžela ještě hodinku, když ucítila čtyři čakry a jedna je jí velice známá. "Mám je." Řekla si. Nasadila si i kápi, aby ji náhodou nepoznal podle vlasů, i když pochybovala, že by si na ní ještě pamatoval. Teď nebyla k rozpoznání od ostatních AMBU. Zastavila se na větvi a pozorovala je. "Hele Sasuke a co ten svitek. Máme ho tak proč ho nepoužít?" zeptal se modrovlasý kluk. "Sougetsu…." Začal větu Sasuke, ale nedopvěděl jí on nýbrž Sakura. "….to nejde, protože už ho dýl mít nebudete!" a seskočila k nim dolů. "Ale ale AMBU z Konohy." Řekl pohrdavě Sasuke. "Vydejte mi ten svitek po dobrém, nebo si ho vezmu po zlém a to pro vás nebude moc příjemné." Hele nevyhrožuj ty káčo hloupá. Tebe se tu nikdo neptal Karin!" okřikla ji Sakura. "Jak to že víš jak se jmenuju?" zeptala se celá udivená. "Protože jsem s váma už měla čest." Řekla a podívala se na nebe. "Hmm za pět hodin se bude stmívat, to abych už pomalu vyrazila." A podívala se zpět na ně. "Ten svitek!" řekla vražedným tónem. "Nedostaneš ho!" řekl ji v klidu Sasuke. "Ale to se ví, že ho dostanu. Nikdo mi v tom nezabrání a to ani takový chudáček jako ty Uchiho Sasuke!" Sasuke na ni jen koukal, ale Karin psychicky nevydržela urážky na jejího miláčka Sasukeho a rozběhla se proti Sakuře. Hodila po ní několik kunaiu, ale Sakura se ani nehla. Všechny je pochytala do ruky a dvojnásobnou rychlostí je hodila zpět na Karin. Ta měla co dělat, aby se jim vyhla. Už si brala shurikejny z kapsy a vyrazila znovu na Sakuru. Ta jen protočila oči a podívala se na Sasukeho. On ji pozoroval se zaujetím. "Ach jo už mě to s tebou nebaví!" řekla Sakura Karin. Udělala strašně rychle pečetě, které lidské oko nemohlo ani postřehnout a dala ruku před sebe a soustředila se. Karin si myslela, že to má vyhrané, ale Sasuke cítil nějakou léčku. Karin už byla blízko, když najednou jí polapily kořeny stromů a vyzdvihly ji několik metrů do vzduchu. Sakura znovu otevřela oči a pohled ji sklouzl na Sasukeho, "Takže buď mi dáš ten svitek, nebo je po ní." A na náznak že neblafuje se kořeny ještě více stáhly a Karin zapištěla bolestí. "No tak? Já čekám Uchiho!" Sasuke si ji prohlížel. "Víš někoho mi připomínáš, ale nemůžu si vzpomenout koho. Řekni známe se? Viděli jsme se ale nějak blíže se neznáme." Odpověděla mu Sakura. "A ani jsme se poznat nemohli ty idiote! Vždyť sis mě nikdy nevšímal a nestaral si se o mě a pak si odešel k tomu slizákovi!" říkala si Sakura v duchu. Sasuke ji hodil svitek se slovy. "Já zjistím kdo jsi. Myslím že to nezjistíš." Řekla mu Sakura a zmizela v kvítcích Sakury. Kořeny Karin pustily a ona letěla dolů. Juuga ji naštěstí chytil. "Sasuke proč si ji sakra dal ten svitek bez boje! Juugo něco uvnitř mi říkalo, že ji znám a že ji nemůžu ublížit. A taky jsem se rozhodl vrátit do Konohy. Odcházím z tohoto týmu." Řekl a než se stačili ti tři a obzvlášť Karin vzpamatovat, byl pryč. Do Konohy se dostal celkem rychle. Ještě pře soumrakem. zaklepal na dveře a vešel. Zůstal stát na místě a s úžasem, když na místu Hokage viděl Naruta. "Naruto ty si Hokage? Sasuke si to ty? Jo jsem hokage…dokázal jsem to." a zazubil se. Pak mu ale došlo, že je to Sasuke a že to není normální. "Sasuke co tu děláš? Víš Naruto…já…já bych se chtěl vrátit zpět do Listové a sloužit jí jako Ninja. A jak ti můžu věřit, že nás zase nepodrazíš! Nepodrazím. Tentokrát tu jsem na pořád. No dobrá, dám ti jednu šanci, ale kde je potom…." Nedořekl větu a zapřemýšlel se. "Kdo Naruto?" zeptal se ho Sasuke. "Ale nikdo to neřeš." Sasuke se na něj podíval divným pohledem. "Myslíš tu AMBU, která mi ukradla svitek? Takže ti ho vzala?" zajásal Naruto a pak si zakryl pusu. Sasuke se tomu zasmál."Jo vzala. A kde tedy je?" divil se Naruto. Ale než se mu stačil zavařit mozek, vešel někdo do kanceláře zády otočený a ještě něco hulákal na chodbu, asi Schizune. Byla to Sakura. Měla AMBU oblečení a plášť bez kápi a masku měla sundanou. Smála se a ještě zamávala Shizune. Pak se otočila a úsměv ji zmizel, když před sebou uviděla Sasukeho. "Tak tě tu vítám Sakuro." Řekl ji Naruto. Sakura se mu dívala do očí, tak jako on jí, ale ona se od něj odtrhla a pokračovala dále k Narutovému stolu. "Naruto tady máš ten svitek a teď kdyby si mě omluvil. Tak jdu do svého domu." Otočila se a chtěla odejít dveřma. "Počkej Sakuro!" zavolal na ní Naruto a tak se otočila zpět k Narutovi. Sasuke na ní mohl oči nechat. Něco mu v tom lese říkalo, že ji zná, ale netušil že to bude ona a že ji to bude v tom obleku tak slušet. "Co ještě Naruto? Sasuke se vrací do Konohy a bude zase bojovat pro Konohu." Sakura se na něj dívala kamenným obličejem a oba jen čekali nějakou reakci. Sakura zavřela oči a po chvíli je znovu otevřela. "To je tvoje rozhodnutí Naruto. Jsi Hokage a tak si tu můžeš dělat co chceš a to i příjmout zpět hledané ninji. Ale varujutě. Nechoď zamnou, až Konohu zase zradí, protože já mu nevěřím." A začala mizet v lístcích Sakury. "Ale já mu věřím!" stačil zavolat ještě Naruto na Sakuru, než úplně zmizela. Sasuke se díval na Naruta divným pohledem a byl celý bílý. "Sasuke je ti dobře? To ani já sám nevím Naruto. Ty její slovy byly dost osdtré. To víš nesmíš se jí divit po tom všem co si udělal. Bude to chvíli trvat, než ti bude moct zase věřit a aby to bylo co nejrychleji, tak budeš bydlet u velitelky AMBU. Ta už tě pohlídá. Proč mám u někoho bydlet? No víš Sasuke tohle jsou pravidla i když ti věřím, tak dva měsíce musíš u někoho bydlet aby tě hlídal. Tak jo a kde má byt. Tady máš adresu a hodně štěstí." Popřál mu Naruto a dál se věnoval svým papírům. Sasuke tedy odešel. Za dveřmi se přemístil do domu, kde měl teď bydlet. Bylo tu krásně uklizeno. Najednou uslyšel třísknout dveře a slyšel jak někdo jde ze schodů. Díval se tam svýma černýma očima. "Co tu děláš!" vykřikla Sakura, která byla jen v ručníku a s turbanem na hlavě." Sasuke měl vykulené oči a cítil, že se červená. "Ty-si ve-li-tel-ka AM_BU?" Ptal se koktavě Sasuke. "Jo a co jako? Nejsem tak slabá jak sis myslel a myslíš! Ale já…dost Sasuke a teď mi řekni co tu děláš!. Noo nechci ti kazit radost, ale odedneška po dobu dvou měsíců tu bydlím s tebou. "COŽE?" vyjekla Sakura. "Kdo to zase vymyslel! No Naruto. Já toho debila zabiju!" křičela tak nahlas Sakura, že ji uslyšel až Naruto v kanceláři a pousmál se. "Sakuro klid! Já nevěděl že si to ty! On řekl že mě musí někdo po dobu dvou měsíců hlídat. A taky řekl, že to bude velitel AMBU, ale neřekl mi že si to ty!" Sakura byla ticho a jen si něco mumlala pod nosem. "Ten Naruto je takový idiot! Až se mi dostane pod ruku tak ho zmlátím a podívá se na svou vesnici z ptačí perspektivy!" Sasuke se nad těma jejíma kecama musel pousmál a Sakura to viděla. "Co to bylo? Co jako?" ptal se nechápavě. "Ty ses usmál! A co jako to se nesmím v tomhle domě smát? Né..já jen že sem to u tebe viděla prvně a tak mě o překvapilo." Ještě chvíli se na něj dívala ale pak uhla pohledem. "Já musím do kanceláře, takže pokoj úplně vzadu v pravo je pro hosty, tak tam budeš spát. Já se jdu obléct a pak půjdeme do Akademie. Sakura zmizela a Sasuke se vydal do svého pokoje.
Uběhl už měsíc a Sakura Sasukemu jak se zdá odpustila, protože se sním bavila a normálně kamarádila. Sasuke chtěl ale něco víc. Nechtěl být jen kamaráda tak se rozhodl to dnes večer změnit. Když Sakura přišla z práce domů, všude byla tma. Když došla z předsíně do obyváku uviděla svíčku a za ní hned další. Rozhodla se tedy, že se po ní vydá. Došla až do svého pokoje. Když ho otevřela, tak uviděla na své posteli plno černých růží, které tak milovala. Usmála se "Sasuke." pošeptala do ticha. "Líbí? Ozvalo se. "Ano a moc, ale proč si to všechno dělal? Protože…" řekl a ze zadu ji objal a políbil na ucho. Sakura se celá zachvěla. Otočil si ji čelem k sobě a jemně ji políbil. "….Protože tě miluju." Dokončil větu, kterou před tím začal. Sakura se na něj díval trochu podezíravě, ale když viděla jeho oči, nemohla mu nevěřit. "Já tebe taky Sasuke." a znovu se začali líbat. Sasuke ji pomalu položil na postel do růži a začal ji tam vášnivě líbat. Mazlili se spolu a užívali si, že jejich láska je konečně dovolena a je oboustranná. "Jsi skvělá Sakuro. Nechápu, jak sem si tě před pár rokama nemohl nevšimnout a myslel jsem si že si otravná. Kdybych tě tenkrát poslechl, měli by jsem pro sebe více času a nemuseli to teď dohánět. Je to sice pravda, ale kdyby si tu zůstal, tak by to všechno mohlo být jinak a nemuseli bychom být spolu. Já to s tebou Sasuke budu ale ráda dohánět." A políbila ho. Sasuke ji objal a držel ji pevně, jako kdyby se mu měla každou vteřinou rozplnout.

Navždy s tebou

1. července 2010 v 16:37 | Ami-chan |  Povídky
Slzy,smutek,zklamání,bolest…
Tyto pocity právě doprovázejí myšlenky dívky sedící na břehu jezera,v němž se odráží její tvář,plná zármutku.Její uslzené oči ukazují světu všechnu bolest,kterou skrývá její srdce.Oči uslzené od nezastavitelných potůčků slaných pramínků,způsobené nevýslovnou bolestí.


Kam dál